Když jsme se před dvěma lety stěhovali do panelákového dvoupokojáku, první věc, která mě praštila do očí, byla šedivá podlaha a bílé stěny. Nejdřív jsem si říkala, že to je fajn, neutrální plátno. Jenže pak přišla realita. Každý den stejná nuda. Žádná radost z toho, že vejdu domů. A tak jsem začala hledat cestu, jak do toho šeďáku vnést život. Nákup nového nábytku nepřipadal v úvahu, rozpočet byl napnutý na maximum. Zbývala barva. A najednou jsem stála před otázkou, která mě vyděsila víc než hypotéka – jakou domácí barevnou paletu zvolit, aby to celé neskončilo jako karneval v mateřské ško
Když jsem ten byt dokončila, přišla za mnou sousedka a ptala se, kde jsme vzali ten prostor. Vždyť ložnice je pořád stejně malá. Jen se přestala stydět za svou velikost. Tapeta ji oblékla jako dobře střižený kabát. A když přišli na návštěvu přátelé, stačilo vytáhnout rozkládací pohovku s jednoduchým mechanismem a bylo po starostech. Pohovka se dala rozložit jedním tahem, díky klikovému mechanismu, který sklapne během pěti vteřin. Lůžko je pohodlné, s kvalitním laťkovým roštem a paměťovou pěnou, která se přizpůsobí tvaru těla. Žádné probdědé noci na propadlé seda
