První pravda, kterou jsem objevila při zařizování malého bytu, je ta, že každý centimetr se počítá. Klasická postel s úložným prostorem sice nabídne zásuvky pod matrací, ale zabere metry, které v obýváku prostě nemáte. Proto jsem zvolila mechanismus, který mi umožní sedět přes den a spát v noci. Ten click-clack mechanismus, kdy opěrák jednoduše sklapíte do roviny s posezem, je geniální. Nepotřebujete polštáře tahat do skříně ani řešit, kam s odkládacím stolem. Jenže tady nastává háček. Rozložený gauč často vypadá jako provizorní noclehárna. Aby ve dne nepřipomínal postel, obložila jsem stěnu za ním svislými lištami. Natřela jsem je stejnou barvou jako zeď, jen o odstín tmavší. Najednou ten kus nábytku nevypadá jako nouzovka, ale jako designový prvek, který má v místnosti své místo. Lišty vytvořily iluzi čela postele, i když reálně žádné neexist
Pokud jste někdy spali na rozkládacím křesle s třícentimetrovou molitanovou deskou, víte, že ráno bolí záda jako po noci na lavičce. Tady není prostor pro kompromis: hledejte model se slatted frame, tedy s dřevěnými laťovými rošty. Ty se prohýbají podle hmotnosti a zajišťují cirkulaci vzduchu pod matrací. Kombinace s foam mattress o tloušťce alespoň 12 až 16 centimetrů znamená rozdíl mezi nocí, kdy se budíte každou hodinu, a nocí, kdy host zapomene, že nespí v hotelu. Jeden můj známý si koupil levné křeslo z hypermarketu s pěnou o hustotě 18 kg/m3 – po třech měsících se sedák propadl do tvaru písmene V. Tchyně se na něj pak bála posa
Třetí past, do které jsem spadla, bylo sametové čalounění. Koupila jsem pohovku s velvet upholstery v tmavě modré. Vypadá luxusně, na dotek je jako kočičí srst. Jenže interiéry ve skandinávském stylučer, když na ni hodíte deku a polštáře, všechno klouže. Samet je krásný, ale vyžaduje pravidelnou péči a hlavně - nedá se na něm spát bez prostěradla. To je věc, kterou v žádném katalogu neřeknou. Zjistila jsem to, až když jsem po týdnu prala potah třikrát. Proto teď doporučuji: pokud chcete samet, kupte ho na sedák, ale na spací plochu si nechte ušít bavlněný chránič. A znovu mi pomohly lišty. Nad pohovku jsem umístila úzkou polici z lišt, kam dávám knihy a lampičku. Ta police opticky odděluje spací zónu od obývací a zároveň schovává to, že pod polštáři je vlastně matrace na lamellovém roštu. Nikdo nepozná, že tam přes den sp
