Světla jsou druhá velká kapitola. V industriálním interiéru nesmí chybět kovové závěsné lampy, ideálně s černým stínidlem a viditelným kabelem. Já mám nad stolem tři visící reflektory, které jsem našla ve výprodeji starého železářství. Problém ale je, že vysoké stropy v mém bytě doslova žerou světlo. Musela jsem přidat stojací lampu s ohebným ramenem, kterou nasměruju přesně na čtecí křeslo. Jenže čtecí křeslo se v noci mění v prodloužení rozkládací denní postele. A tady je ta chytrost - když potřebuji přisunout noční stolek blíž k matraci, jednoduše přemístím lampu na kolečkách. Betonová podlaha to umožňuje bez škrábanců. Industrial interior design v praxi není jen o tom, že to vypadá drsně, ale že se všechno dá přesouvat podle aktuální potřeby. Žádný nábytek není svázaný na jedno mí
A pak je tu otázka materiálů. Často slýchám, že moderní interiéry preferují kůži nebo ekokůži. Jenže kůže je studená, v létě se na ni lepí a kočka ji nesnáší. Já jsem propadla sametovému čalounění, konkrétně tkanině s označením velvet. Měkký, teplý na dotek, opticky zútulní každý strohý prostor. Velvetová pohovka v odstínu tmavě modré nebo zelené je dnes základem mého obýváku. Snadno se udržuje, stačí vysavač s kartáčem a občas vyklepat. A proti žmolkování už dnes výrobci přidávají speciální úpravu. Jen pozor na křiklavé odstíny - tyrkysová nebo fuchsiová vás po roce omrzí, zatímco šalvějová zeleň nebo hořčicová vydrží dek
