Když se nám narodil druhý potomek, byt jsme vyměnili za dům s menšími místnostmi. A najednou jsme stáli před problémem: kam s prarodiči na víkend? Hostinský pokoj nebyl v plánu, takže domácí návštěvy končily na nafukovací matraci v obýváku. Ráno matrace splaskla, povlečení skončilo v koutě a nikdo nebyl vyspalý. Zachránil nás až nákup pohovky s click clack mechanismem. Když zatáhnete za pásku, sedačka se promění v lehátko, a pokud přidáte velký polštář, máte slušnou postel pro dospělého. Jen pozor na kvalitu kovových spojů – levný click clack se po roce začne viklat. My jsme zvolili model s kovovým rámem a výplní z paměťové pěny. Dnes už babička spí jako v bavlnce a ráno složíme pohovku zpátky do L za deset vteřin. Žádné noční tahání matrací, žádné hádky o místo.
Jedna z věcí, která mě na začátku trápila nejvíc, bylo uložení lůžkovin. V rodinném domě s dětmi máte povlečení na tři různé postele, deky na spaní a polštáře pro každého. Všechno to muselo někam zmizet, aby dům nevypadal jako prádelna. Zkoušela jsem boxy pod postel, ale ty skončily zaprášené a těžko přístupné. Nakonec mi pomohla postel s úložným prostorem. Koupili jsme manželské lože s výklopným mechanismem, pod který se vejdou čtyři sady povlečení a dvě zimní deky. Žádné nůžky, žádné klíče, jen zvednete rošt a všechno je na očích. Dětská postýlka mladšího syna má zase tři šuplíky pod sebou – jeden na pyžama, druhý na hračky, třetí na knihy. Učí se tím pořádku, aniž by o tom věděl.
Obývák je u nás srdeční záležitost, ale zároveň největší oříšek. Když večer usadíme tříletého a pětiletého, potřebujeme měkké sezení, které vydrží rozlité mléko, drobky z krekrů i náhodné fixy. Zvolili jsme pohovku s velvetovým čalouněním. Sametový povrch je příjemný na dotek, ale hlavně se snadno čistí vlhkým hadříkem. Skvrna od borůvkového jogurtu zmizí raz dva. Jen pozor: velvet je sice hezký, ale na ostré drápky psa nebo na třísku z lega může být citlivý. My máme už dva roky a pořád vypadá jako nová, protože každý týden vysávám sedáky a občas vytáhnu parní čistič. Pod touto pohovkou je navíc prostor pro dva úložné boxy na deky. V zimě tam máme fleecové přikrývky, v létě lehké plédy.
Problém s přespáváním kamarádů u dětí jsme vyřešili jednou provozuschopnou variantou: rozkládací gauč v dětském pokoji. Ne každý výrobek je ale vhodný pro každodenní použití. Zkoušeli jsme levnou sedačku s tenkým polstrováním, po které synovi po týdnu bolela záda. Pak jsme koupili model s pevným lamelovým roštem a vyjímatelnou matrací. Když je složený, vypadá jako normální sedačka s područkami. Po rozložení vznikne rovné lůžko o šířce 140 cm. Děti na něm spí na střídačku, a když přijede bratranec, stačí natáhnout povlečení. Klíčové je zkontrolovat, jestli mechanismus funguje hladce. U nás se jednou zasekl šroubek a dva dny jsme museli spát na zemi. Od té doby mažu olejem všechny pohyblivé části dvakrát do roka.
Pokud máte v rodinném domě s dětmi malou ložnici, musíte využít každý centimetr. Naše manželská postel je například zapuštěná do výklenku, který vznikl při přestavbě. Byla to jediná možnost, jak do místnosti dostat pohodlnou postel a zároveň nechat místo na skříň. Koupili jsme postel s pevným čelem a dvěma zásuvkami na prádlo. V létě tam schováváme přebytečné deky, v zimě trička. Díky tomu nemusíme mít v pokoji komodu, která by ubírala další metry. Děti mají na své věci nižší regál, kam dosáhnou samy. Učí je to samostatnosti. Když si chtějí vzít pyžamo, otevřou zásuvku a vyberou si. Žádný chaos.
Když jsme plánovali obývák, dlouho jsme váhali mezi pohovkou a rohovou sedačkou. Nakonec jsme zvolili klasický model s jedním loktem a s funkcí rozkládání. Tato pohovka, která je zároveň pohovkou na spaní, se stala středobodem večerních filmů a ranních mazlení. Je potažená směsí bavlny a lnu, což je pro alergiky lepší než syntetika. Rozkládá se vysunutím sedáku dopředu – pod ním je kovová konstrukce s pružinami. Po rozložení máme rovnou plochu o délce 195 cm. Manžel na ní spí, když chrápu, a já ji používám na odpolední odpočinek s knížkou. Jediná nevýhoda: když je rozložená, zabere půlku místnosti. Proto jsme pod ni dali kolečka, abychom ji mohli posunout ke zdi. Děti na ni milují skákat, ale hlídáme, aby neskákaly na vysunuté části.
Závěrem bych chtěla říct jednu věc: v rodinném domě s dětmi se vyplatí investovat do nábytku, který snese zatížení. Když jsme kupovali postel pro dceru, sáhli jsme po modelu z masivu s certifikací na nosnost do 150 kg. Dnes v ní spí ona, občas i táta, když jí čte pohádku. Laminátový rošt časem praskl, lamely z bukového dřeva drží už třetím rokem. A pokud sháníte doplňky, vyhněte se polštářům s korálky – syn je jednou rozstříhal nůžkami. Lepší je pořídit pár odolných kusů s pratelnými povlaky. U nás doma vládne praktičnost s nádechem hravosti. Když je vše promyšleno do detailu jako click clack mechanismus nebo matrace na roštu, zbývá víc času na dovádění a méně na úklid.
