O pár let později, když jsem stěhovala svou sestru do garsonky, jsem pochopila mnohem víc. Měla malebný, ale stísněný prostor, kde doslova každý centimetr hrál roli. Potř postel, která by přes den zmizela, a přitom nechtěla obětovat pohodlí kvůli barvě stěn. Rozhodly jsme se pro světle krémovou se špetkou šedé, která opticky zvedla strop. Do rohu jsme nacpaly rozkládací gauč s kvalitním polohováním, ale skutečný zlom nastal, když jsme koupili správný rozměr matrace. Sestra trvala na variantě s paměťovou pěnou, která se dá snadno složit do úložného boxu. Zjistila jsem, že pokud zvolíte interiérové barvy, které jsou příliš syté, pak i ten nejlepší rozkládací nábytek vypadá jako cizí těleso. Krémová zeď naopak sjednotila prostor a klikací mechanismus pohovky přestal být dominantou místno
Když se nad tím zamyslím, wall painting je jedna z nejvděčnějších investic do interiéru, kterou můžete udělat. Nevyžaduje stavební úpravy, nezabere místo, a přitom dokáže radikálně změnit atmosféru. Moje vlastní zeď s lesem je už rok a půl stará a pořád mě baví. Každé ráno, když slunce prosvítí žaluziemi, se motiv promění a já vnímám nové detaily. A manžel, který byl zpočátku skeptický, teď říká, že si bez té zeleně nedokáže představit ani jedno ráno. Pokud tedy řešíte, jak oživit malý byt, jak zakamuflovat gauč s úložným prostorem nebo jak dodat charakter garsonce, zvažte, že štětec dokáže víc než kladivo. Někdy stačí jedna jediná zeď a změníte celý do
A co teprve, když bydlíte v podkroví se šikminami? Tam je barva alfou a omegou. Bílá zeď s nádechem slonoviny odráží světlo z vikýře a opticky narovnává křivé stěny. Pod šikminu jsem postavila nízkou pohovku s výsuvným mechanismem, protože normální postel by se tam nevešla. Potřebovala jsem, aby přes den sloužila jako sedák a v noci jako lůžko. Výměna matrace za tenčí variantu s kovovou pružinou nebyla dobrý nápad - pružiny se brzy prohnuly. Nakonec jsme dali přednost modelu s latexovým jádrem a pevným roštem. Celá ta skládačka funguje jen díky tomu, že barva stěn není tmavá. Kdybych zvolila čokoládově hnědou, podkroví by se proměnilo v jeskyni a každý by viděl jen tu obrovskou sedačku, která zabírá polovinu místno
Často dostávám otázku, jak to dělám s hosty, když nemám samostatnou ložnici. Odpověď je jednoduchá: spoléhám na rozkládací sedačku s úložným prostorem, která má pěnovou matraci na latě. Ale aby hosté necítili, že spí v běžně používaném obýváku, používám trik s vůní. Před př
íjezdem vyvětrám, pak zapálím dvě svíčky a bytové vůně jeden na stůl a druhý do rohu místnosti. Po třiceti minutách obě zhasnu. Tím vznikne vrstvená vůně, která vydrží několik hodin, aniž by byla dotěrná. K tomu přidám vonný sáček do povlaku na polštář, který dávám hostům, a celý dojem je, že mají vlastní hotelový pokoj, ne jen pohovku v garso
Klíčovou zkušenost jsem udělala, když jsem zařizovala pokoj pro dceru na studentském bytě. Místnost měla jen dvanáct metrů, a přesto v ní musela být postel, stůl a skříň. Vybrala jsem světle modrou s nádechem lila, která je známá tím, že uklidňuje. K tomu jsme pořídily pohovku s výklopným mechanismem, která se dala snadno proměnit na lůžko. Potíž nastala s matrací. Klasická levná pěna byla příliš měkká a po pár měsících se na propadlém roštu tvořila vlna. Museli jsme vyměnit původní rošt za rovný a koupit hustší variantu s vyšší nosností. Teprve tehdy interiérové barvy začaly dávat smysl. Místnost vypadala uklizeně, protože klikací mechanismus fungoval bez skřípání a světlý odstín stěn maskoval prach, který se jinak na tmavé barvě usazuje během dvou d
Když jsme se předloni stěhovali do dvoupokojového bytu v paneláku, první, co mi padlo do oka, byla holá, našedlá zeď v obývacím pokoji. Měli jsme jen dva metry na šířku a pět na délku, a každý centimetr musel pracovat. Přes den tu byla herna pro syna, večer místo pro seriály a občas i ložnice pro návštěvy. S manželem jsme dlouho dumali, jak ten prostor opticky rozdělit, aniž bychom ho zbytečně fyzicky členili. Až pak mě napadlo – co kdybychom zeď proměnili v něco víc? Nechali jsme si udělat nástěnnou malbu. Ne nějaký abstraktní flek, ale jemný motiv lesa s ptáky, který táhne oko do dálky. Místnost se rázem zdála vzdušnější a celkově vět
