Když jsme se před lety nastěhovali do řadového domu v pražských Košířích, první věc, kterou jsem udělal, bylo změřit obývák. Měl přesně čtyři krát pět metrů. To není málo, ale když do toho chcete nacpat jídelní stůl pro čtyři, pohovku a ještě nějaké to úložiště, začne vám docházet, proč se townhouse interior design otevřeného prostoru točí hlavně kolem chytrých řešení. Každý centimetr podlahy je vzácný. U nás doma se bojuje o místo jako o lístky na finále hokeje. A právě tady přichází ke slovu nábytek, který dělá víc než jednu věc. Třeba postel s úložným prostorem je v ložnici v podkroví naprostá nezbytnost. Bez ní bychom skladovali povlečení pod postelí v igelitkách a každý večer bychom naráželi dlažby do koupelny kra
A co když máte byt hodně malý, řekněme dvacet metrů čtverečních? Pak musíte myslet na vertikálu. Vysoké skříně, police až ke stropu, závěsné systémy. Do open space designu to patří stejně jako vzdušnost. Jedna věc, kterou jsem se naučila: nikdy nepodceňujte sílu prázdné stěny. Nemusí být plná obrazů nebo polic. Nechte ji dýchat. A pokud už potřebujete úložný prostor, kombinujte ho s nábytkem na spaní. Třeba rozkládací pohovka, která má v područkách integrované poličky na knihy. Každý centimetr se počí
A pak je tu problém s hosty. Přespat u nás může kdokoli, ale jen pokud máme dostatečně promyšlený systém. Klasická rozkládací pohovka je v tomhle ohledu zrada. Většina z nich má pěnovou matraci o tloušťce pěti centimetrů a po dvou hodinách spánku vás bolí záda jako po noční směně. My jsme sáhli po variantě s pořádným spacím polštářem. Ale pozor, nestačí jen koupit první kus, co uvidíte v obchoďáku. Musíte koukat na mechanismus. Ten náš má click-clack mechanismus, který jednoduše odklopíte a během deseti vteřin je z gauče postel. Žádné tahání za madla, žádné proklínání. A pod sedákem se skrývá prostor na deky a polštáře. To je přesně ten detail, který dělá townhouse interior interiérový design funkčním, nejen hezkým na Instagr
Když už mluvíme o mechanismech, vyplatí se investovat do ověřených konstrukcí. Můj kamarád si pořídil levnou sedačku na bazaru a po tříměsíčním spaní na ní musel k chiropraktikovi. Další známá zvolila lev vinyl a v létě se na něm lepila kůže. Já jsem dala přednost velvet upholstery. Sametový povrch je příjemný na dotek, neškrábe a působí teple i v šedivém únoru. Navíc skvěle maskuje otisky prstů a drobné fleky. Ke kvalitnímu spaní ale patří i správný podklad. U pohovky v obýváku jsem sáhla po variantě s click-clack mechanism. Jedním pohybem sklopíte opěradlo a během pěti vteřin máte rovnou plochu. Žádné tahání těžkých dílů, žádné přendávání polštářů na
Samotný výběr materiálů je taky o kompromisech. Když máte malý prostor, každý povrch musí něco vydržet. My jsme do obýváku pořídili pohovku s velvet upholstery. Hedvábně měkký samet vypadá luxusně, ale zároveň je nečekaně odolný proti psím drápům a dětským prstům od čokolády. Jenom pozor na prach. Ve městě se usazuje rychleji, než stihnete vytřít. Týden co týden vytahuji váleček na chlupy a jednou za měsíc jedu přes látku jemným vysavačem. Ale ta barva, tmavě modrá jako večerní obloha nad střechami, za to stojí. A přesně ta pohovka se promění v přistýlku pro kamarády, co zůstanou do r
