Hosté, kteří u mě přespí, dnes žasnou, když jim ráno podám kávu a oni si uvědomí, že spali v křesle, které před hodinou vypadalo jako běžné sezení. Click-clack mechanismus funguje tak hladce, že ho zvládne ovládat i babička jedním prstem. Když tlačítko stisknete, opěradlo se posune dopředu a sedák se sklopí do vodorovné polohy. V tu chvíli získáte lehátko, na kterém se dá spát s knihou v ruce. A pokud otočíte celou konstrukcí o devadesát stupňů, vznikne improvizovaná postel pro dva. Samozřejmě to není tak komfortní jako klasická postel s matrací, ale pro pár nocí v měsíci bohatě stačí. Sedačka i křeslo mají navíc vyjímatelné potahy na zip, takže je můžete hodit do pračky, když se na ně vysype červené víno nebo omáčka z těstovin. Tohle ocení každý, kdo vaří rád a ča
Když už mluvíme o hostech, největší oříšek bývá úložný prostor. Třeba prostěradla, deky a polštáře pro tři lidi – kam s nimi, když nemáte šatnu? Tady přichází na řadu postel s úložným prostorem, kterou jsem zakomponovala do rohu místnosti. Její čelo je v barvě hořčice, což je odvážný tón, ale v kontrastu s šedou podlahou funguje jako magnetický bod. Pod matrací mám dvě velké zásuvky na kolečkách, kam se vejde všechno ložní prádlo i zimní deky. A protože je postel vysoká 48 centimetrů, vešly se tam i rezervní pantofle a nafukovací lehátko na balkon. Interiérové barvy tady sehrály zásadní roli: ta hořčičná je natolik výrazná, že odvádí pozornost od faktu, že vlastně spíte v obýváku na skř
