Nejvíc jsem tehdy řešila konstrukci. Klasický rozkládací gauč s tenkou matrací na pár trubkách je fajn na sezení, ale spát na něm týden v kuse je utrpení. Když už nábytkem nahrazujete samostatnou domácí knihovnu, musíte sáhnout po kusech s pořádným slatted frame. Tedy lamelovým roštem, který drží tělo a nedeformuje se po dvou měsících. Dneska už vím, že hledat bed with storage s integrovaným úložným prostorem pod roštem je základ. Nejenže se tam vejdou deky a polštáře, ale taky zimní bundy nebo kufry. Do police nad ukládací boxy pak naskládáte knihy tak, aby na ně bylo vidět z celé místno
Další past, do které se lidé chytají, je přehlížení nosnosti a rozměrů pěnové matrace. Koupíte pohovku s tenkou molitanovou vložkou a po pár měsících se proleží tak, že v ní cítíte každou pružinu. Ideální je pěnová matrace o tloušťce alespoň 16 centimetrů, ideálně kombinace paměťové pěny a studené pěny. Ta zajistí, že vaše páteř netrpí, i když na gauči strávíte celý víkend sledováním seriálů. U rozkládacích pohovek navíc dbejte na to, aby slatěný rošt nebyl příliš řídký. Čím hustší lamely, tím lepší podpora. Viděla jsem už kusy, kde po rozložení vznikla uprostřed propadlina, ve které se člověk cítil jako v houpací s
