Samozřejmě, první věc, která mě trápila, byla cena a hlavně kvalita lehací plochy. Koupit levnou sklápěčku za pár tisíc znamená spát na překližce. Proto jsem šla do systému s pevným slatted frame, který je pružný a kopíruje tělo. K tomu foam mattress o hustotě 35 kg na metr krychlový, což je kompromis mezi měkkostí a oporou. Můj otec, který má problémy s páteří, na ní spal dva týdny a nestěžoval si. Ta postel prostě funguje a přitom nezabírá žádné místo, když se nepoužívá. Jediné, co musíte hlídat, je nosnost zdi. Staré panelákové příčky z dutých cihel často neunesou zátěž přes sto kilo, takže jsem musela kotvit do nosné zdi pomocí chemických ko
Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o třiceti metrech čtverečních, narazila jsem na moderní klasický styl problém malých bytů. Každý centimetr podlahy byl vzácný a já zároveň chtěla, aby ke mně občas mohli přijet rodiče nebo kamarádi z druhého konce republiky. Klasická rozkládací pohovka mi zabrala půlku obýváku a stejně na ní nikdo nespal pohodlně. Až pak mi došlo, že řešení možná není na podlaze, ale na stěně. Začala jsem pátrat po systémech, které by mi umožnily doslova přimontovat ložnici ke zdi. A to byl okamžik, kdy jsem objevila kouzlo nástěnných sklápěcích postelí a jejich spojení s dekorativní technikou, které říkáme wall paint
Řešením se stala kombinace pevného slatted frame neboli lamelového roštu z pružného dřeva a kvalitní foam mattress. Ne ledajaké. Koupila jsem matraci z lisovaného kokosového vlákna a přírodního latexu, paměťová pěna je sice pohodlná, ale vyrábí se z ropy. A tloušťka? Dvanáct centimetrů je minimum pro pohodlný spánek dospělého člověka. Když k tomu přidáte prodyšný potah z bio bavlny, máte základ, který vydrží roky. Důležité je, aby byl rošt dostatečně tuhý a přitom pružný. U našeho bytu jsme zvolili variantu, kdy je rošt součástí konstrukce sedačky, nikoliv samostatný díl. Ušetřili jsme tak další spotřebu dřeva a zároveň jsme dosáhli stabilního lůžka bez průh
Zpátky k praktické stránce věci. Když jsem si před dvěma lety pořizovala novou rozkládací sedačku, strávila jsem hodiny v showroomu. Zkoušela jsem, jak snadno se vytahuje, jestli lamely pod pružinami drží tvar a hlavně, jestli se mi bude líbit za rok. Nakonec padla volba na model s velurovým čalouněním v barvě spálené oranže. Zní to bláznivě? Možná, ale ta barva má jednu skvělou vlastnost: při denním světle svítí, při večerním osvětlení ztmavne do uhlově hnědé. A protože je to sametový materiál, děti na něm můžou malovat pastelkami a vy to setřete vlhkým hadrem. Další bonus: oranžová je teplá barva, která povzbuzuje chuť k jídlu, takže když na té sedačce s přáteli večeříme, pivo chutná o něco l
Když už mluvíme o hostech, největší oříšek bývá úložný prostor. Třeba prostěradla, deky a polštáře pro tři lidi – kam s nimi, když nemáte šatnu? Tady přichází na řadu postel s úložným prostorem, kterou jsem zakomponovala do rohu místnosti. Její čelo je v barvě hořčice, což je odvážný tón, ale v kontrastu s šedou podlahou funguje jako magnetický bod. Pod matrací mám dvě velké zásuvky na kolečkách, kam se vejde všechno ložní prádlo i zimní deky. A protože je postel vysoká 48 centimetrů, vešly se tam i rezervní pantofle a nafukovací lehátko na balkon. Interiérové barvy tady sehrály zásadní roli: ta hořčičná je natolik výrazná, že odvádí pozornost od faktu, že vlastně spíte v obýváku na skř
