Když už jsme u spaní, klíčová je volba matrace. Většina rozkládacích pohovek trpí na propadlý střed, proto jsem sáhla po modelu s vyjímatelnou foam mattress o tloušťce šestnáct centimetrů. Kombinace s pevným slatted frame dělá zázraky. Tělo se krásně poddá, ale zároveň má oporu v bederní oblasti. Můj partner měří přes metr devadesát, a i on si po první noci nestěžoval na záda, což je v malém bytě vítězství. A abych nezapomněla na estetiku, zvolila jsem velvet upholstery v hořčicovém odstínu. Sametový povrch působí luxusně, ale zároveň je praktický. Jen pozor, kočičí drápky na něm zanechají stopy, takže pokud máte mazlíčka, raději sáhněte po strukturovanější lá
Jedna z věcí, Minimalistické interiéRy co mě na začátku trápila nejvíc, bylo skladování lůžkovin. V bytě s nedostatkem skříní jsem nevěděla, kam strčit polštáře a deku pro hosty. Pak mi koberce do obývacího pokoješlo, že právě wall art může maskovat úložný prostor. Koupila jsem si hluboký rám na míru, který vlastně tvoří tenkou skříňku na stěně. Zadní strana je potažená látkou a dovnitř vejde povlečení pro dvě osoby i s návleky na polštáře. Když je rám zavřený, vypadá jako obyčejný obraz s motivem lesa. Hosté ani netuší, že za ním spí jejich pyžamo. Tento trik používám i v předsíni, kde mám místo věšáku velký plakát s odklápěcím rámem na klí
Kdyz jsem pred lety zacinala bydlet v jednom pokoji o triadvaceti metrech, rychle jsem zjistila, ze klasicky sedaci nahrada za postel neni reseni, ale kompromis plny kompromisu. Kazdy vecer jsem presouvala polstare, rozkladala lehky a rano zase skladala vse do puvodniho stavu. Po mesici me bolela zada a po dvou uz jsem si pripadala jak cirkusak, ktery predvadi denni cviceni s matraci. Teprve kdyz jsem objevila system s kvalitnim latkovym potahem a spolehlivym mechanismem, pochopila jsem, ze domaci dekorace neni jen o vzhledu, ale o tom, jak se v prostoru skutecne zijes. Tehdy jsem si poridila prvni sedaci soupravu s funkcnim skrytym lozem. Dnes vim, ze vydrzet tri noci na tenkem polystirenu je zbytecne utrp
Když se vám do obýváku nevejde pořádný gauč, natož postel pro návštěvy, začnete řešit věci, které by vás dřív nenapadly. Třeba to, že vaše stěny nejsou jen pasivní kulisou, ale klíčovým hráčem v denním provozu. Pamatuji si, jak jsem se stěhovala podlaha do obývacího pokoje prvního bytu s rozlohou o málo větší než vysouvací rohožka. Každý centimetr počítal, a přesto jsem chtěla místo, kam si hosté rádi sednou a kde se večer natáhnu s knížkou. Tehdy mi došlo, že wall art není jen o zarámovaných plakátech, ale o chytrém propojení prostoru a funkce. Začala jsem vnímat, jak jeden velký obraz dokáže opticky posunout strop nebo rozbít nudnou zeď, aniž bych musela bourat pří
