A právě tady vstupuje do hry obědové dilema: mít typickou industriální sedačku z černé kůže a ocelových nožek, nebo sáhnout po něčem, co vás nenechá ve štychu, když přijede teta z jižních Čech na tři dny. Já jsem zvolila variantu, kterou by leckterý purista nejspíš zkritizoval. Pořídila jsem si pohovku s povrchem z tmavě šedé velvet upholstery. Hedvábný lesk na první pohled do industriální dílny nezapadá, ale právýběr barev v obývacím pokojiě ten kontrast - měkký samet proti rezané oceli a hrubému betonu - dělá místnost živou. A hlavně: pod tím sametem se skrývá click-clack mechanismus a poměrně slušný slatted frame. Za pár sekund je z designového kousku ložnice pro dva. Najednou už nemusím řešit, kam uložit návštěvu, protože tenhle kus zvládne obo
Když už jsem řešila spaní hostů, napadlo mě, že bych mohla zabít dvě mouchy jednou ranou. V obýváku jsem potřebovala pohodlné sezení a zároveň místo, kam uložit přebytečné polštáře a deky, které dřív ležely na skříni a sbíraly prach. Pořídila jsem pull-out sofa s úložným prostorem pod sedákem. Vytáhnete madlo, sedák se vysune a pod ním je dutina na celé lůžkoviny. Mechanismus je jednoduchý, žádné páky ani složité skládání. A protože jsem chtěla, aby sofa vypadala jako kus nábytku, ne jako nouzové řešení, zvolila jsem tmavě modrou velvet upholstery. Sametový povrch je příjemný na dotek, snadno se čistí a dodá místnosti eleganci. Hosté ani nepoznají, že pod nimi spí povlečení na vým
