K samotnému spaní jsem pak přistoupila víc pragmaticky. Klasické hubené molitanové desky v rozkládacích sedačkách jsou noční můra. Rozhodla jsem se pro výměnu a objednala samostatnou pěnovou matraci o tloušťce 16 centimetrů, která se na pohovku pokládá až na noc. Ve dne ji schovám do úložného boxu pod oknem. Zkuste si ale představit, že ji každý večer taháte z jedné strany místnosti na druhou a uklízíte polštáře do skříně, která už praská ve švech. To byl přesně můj problém. Neměla jsem kam dát ložní prádlo, deku ani náhradní polštář. Řešení přišlo až s koupí postele s úložným prostorem přímo v konstrukci, kterou jsme umístili do ložnice. Ale v obýváku mi pomohla až kombinace pohovky a velkého otomanu s dutým vnitř
Samostatnou kapitolou je materiál. V bytě, kde se spí i sedí, musí čalounění vydržet víc než jen běžné sezení interiérové rostliny v květináčích pyžamu. Třeba samet neboli velvet upholstery vypadá luxusně a na dotek je příjemný, ale pozor na odolnost. Pokud máte psa nebo děti, sáhněte raději po pratelné látce nebo mikrovlákně, které se snadno čistí. Já osobně miluju kontrast jemného sametu na opěradle a hrubšího plátna na sedáku. Vypadá to jako designový kousek, přitom je to praktické. A když už se bavíme o pohodlí, nezapomínejte na vnitřní konstrukci. Kvalitní pěnová výplň vydrží roky, zatímco levné pružiny se brzy proleží a zanechají na zádech důlky jako od golfového mí
