Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o rozloze 32 metrů, stála jsem před zdánlivě neřešitelným rébusem. Potřebovala jsem místo, kde bych mohla povečeřet s přáteli, ale zároveň jsem neměla samostatnou ložnici. Každý centimetr byl vzácný. Zkoušela jsem skládací stůl, který jsem po jídle uklízela pod postel, ale po třetí večeři v kleče mi došla trpělivost. Tehdy jsem objevila kouzlo prostorově úsporného nábytku, který dělá víc než jednu věc. Klíčem se stal výběr správného jídelního stolu. Dnes se na něj dívám úplně jinak. Už to není jen deska na nožičkách, ale středobod obýváku, který musí fungovat i jako úložný prostor a někdy i jako postel pro nečekanou návšt
