První a nejzásadnější krok byl výběr pohovky. Vím, že spousta lidí pod pojmem inteligentní domov vidí žaluzie na dálkové ovládání nebo chytrou lednici. Jenže skutečný chytrý domov začíná tam, kde končí každodenní boj s prostorem. Naše obývací část má něco málo přes dvacet metrů, a to včetně kuchyňského koutu. Klasická rohová sedačka by zabrala polovinu místnosti. Potřebovali jsme něco, co přes den slouží jako posezení pro nás dva a večer ubytuje moji sestru s rodinou. Řešení přišlo v podobě pohovky s funkcí click-clack mechanismus. Ta nám umožňuje jedním pohybem sklopit opěradlo a rázem máme lůžko. Výhoda? Žádné vysouvání matrací zpod postele, žádné nošení polštářů z ložnice. Celé to trvá deset vteřin. A právě tohle je podle mě jádro inteligentního bydle
První past, do které jsem málem spadl, bylo vybavení. Velký prostor bez zdí vypadá úžasně, dokud si neuvědomíte, že každá skříň, každá židle musí fungovat vizuálně i prakticky. V obýváku s kuchyní nemáte kam schovat věci. Proto jsem sáhl po bedně s úložným prostorem. Kulatý konferenční stolek s odkládacím prostorem uvnitř zachraňuje večerní chaos s ovladači a časopisy. Naší druhou zbraní je obří bedna pod oknem, kam uklízíme boty. Open space design totiž miluje vzduch, ale nenávidí krabice na zemi. Každý kus nábytku musí sloužit minimálně dvěma účelům, jinak se z bytu stane skladiš
Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o rozloze něco málo přes čtyřicet metrů čtverečních, měla jsem jasno v jediném: chci, aby to vypadalo jako z časopisu, ale zároveň aby se v tom dalo žít. Modern classic style mi tehdy přišel jako spásná cesta. Jenže realita byla krutá. Malý obývák, který musel sloužit zároveň jako ložnice, jídelna i pracovna, nenabízel mnoho prostoru pro hromadění nábytku. A právě tady začíná kouzlo tohoto stylu: nejde o kvantitu, ale o kvalitu a promyšlenost. Místo abych kupovala levnou desku na nožičkách, investovala jsem do jednoho křesla s tmavě zelenou velvet upholstery. Stálo mě to skoro měsíční nájem, ale dodnes je středobodem místnosti a nikdo nepozná, že ho mám už sedm
Moje první chyba byla, že jsem chtěla všechno najednou. Koupila jsem levnou pohovku s tenkou matrací, která po pár nocích připomínala spíš karimatku. Hosté se budili s bolavými zády a já měla pocit, že hostit někoho přes noc je utrpení. Pak jsem narazila na model s kvalitním slatted frame. Latě pod pěnou dělají obrovský rozdíl - vzduch cirkuluje, matrace se neprohýbá a spánek je skutečně regenerační. Kombinace masivního dřeva a pevného foam mattress znamená, že i po roce používání zůstálampy v obývacím pokojiá pohovka stejně pohodlná jako první den. To je základ, bez kterého se žádný útulný kout neobe
Kdybych měla poradit někomu, kdo teď řeší podobné dilema, řekla bych: nebojte se investovat do kousků, které vydrží desítky let, a nechte si udělat čalounění na míru. Klasický rám s dobrou foam mattress a pevným slatted frame vás vyjde dráž, ale přežije tři stěhování a pět renovací. A až vaše děti vyrostou a budou si zařizovat vlastní bydlení, třeba si od vás ten kousek půjčí. Protože právě tohle je podstata: japandi styl, který nestárne, protože nikdy nevyšel z módy. Prostě jen řeší problémy tak elegantně, že si jich nikdo nevšimne. A to je na tom to nejlep
