Největší úskalí bylo naučit se žít s tím, že v obýváku nikdy nemám „dokonalou" kompozici, protože se pořád něco překládá. Ale když přijedou rodiče, stačí vytáhnout sedák, vyndat foam matraci z úložného vaku a během pěti minut mají hotovo. Ráno zas dám matraci svisle ke zdi, přikryju ji plédem a místnost vypadá jako útulná čítárna. Zbavila jsem se gauče, který kazil celý dojem, a získala jsem flexibilitu, díky které se v tom malém prostoru cítím svobodně. A právě ta svoboda je podle mě skutečnou pointou vš
A co když přijede rodina na tři dny? Tehdy jsem ocenila, že moje rozkládací pohovka není jen na jedno posezení. moderní klasický styl click-clack mechanismus funguje tak, že sedák vyklopíte dopředu a opěrák sklopíte dolů. Vznikne rovná plocha o rozměrech 160 x 200 cm. Na to jsem položila kvalitní foam mattress o tloušťce 14 cm, která se dá přes den srolovat do úložného vaku a strčit do skříně v chodbě. Spí se na tom lépe než na mnoha hotelových postelích. A protože pohovka stojí v obývacím pokoji, který sousedí s kuchyní, můžu ráno vařit kafe a hosta ani neruším. Jediné, na co si musím dávat pozor, je vůně z ranního pečení chleba ta se do textilu zakousne ryc
Jenže pak přišel problém s návštěvami. Můj byt má obývací pokoj o rozloze 5 krát 4 metry a dvě místnosti. Hosté z vedlejšího města chtěli zůstat na noc. Postel s úložným prostorem mi zabrala ložnici, ale v obýváku jsem neměla kam dát gauč. Tady jsem narazila na limity Japandi stylu: jeho oblíbené nízké sedačky a dřevěné lavice jsou nádherné, ale nerozložíte je na spaní. Řešení přišlo v podobě moderního pohovkového křesla s click-clack mechanismem. Vybrala jsem kousek v tlumené šedé barvě, která ladila s dubovou podlahou a krémovými stěnami. Když host přijel, stačilo zatáhnout za páčku a sedák se sklopil do roviny. Místo nepraktické rozkládací sedačky, která zabírá půl místnosti, jsem získala kompaktní křeslo, které nikdo nepozná, že je zároveň nouzové lů
