Proč trať vlastně zanikla? Důvodů bylo hned několik. Především šlo o technické parametry – stoupání v některých úsecích přesahovalo sedm procent, což bylo pro starší tramvajové vozy s jedním motorem na hranici únosnosti. V zimě se navíc na tomto úseku opakovaně tvořila námraza a vozy často uvízly. Provoz byl tedy nejen pomalý, ale i rizikový. Druhým důvodem byla měnící se koncepce městské dopravy: v šedesátých letech minulého století přestaly být takzvané „výletní" linky ekonomicky udržitelné a pražský dopravní podnik se rozhodl síť zjednodušit.
Pokud vás zajímá historie, vyhněte se běžným mapám s turistickými značkami – ty ukazují jen hlavní bulváry. Lepší je jít po vnitřních ulicích, kde najdete informační tabule o bývalých usedlostech. Typická chyba bývá, že se lidé soustředí jen na hlavní třídu a pak si myslí, že Vinohrady jsou jedna dlouhá ulice. Přitom jen pár kroků stranou najdete tichá zákoutí, která připomínají spíš maloměsto. Nezapomeňte si vzít pohodlnou obuv – dlažba v postranních uličkách je často nerovná a po dešti klouže.
Tramvaj č. 23 je pro badatele oříškem. Na rozdíl od běžných linek neměla pevný jízdní řád – jezdila pouze v sezóně a sloužila hlavně k dopravě na letenské hřiště a k nedalekým zahradám. Když se ji pokusíte dohledat v historických jízdních řádech, narazíte na to, že se její číslo objevuje jen pár let a pak mizí. Nepleťte si ji ale s dnešní noční linkou 23 – ta má s tou historickou společný jen číselný kód, jinak jde o úplně jinou trasu.
Když se dnes řekne tramvajová trať na Letnou, většina lidí si představí vytíženou spojku přes Čechův most nebo náročné stoupání z Chotkovy silnice. Málokdo ale ví, že historie letenské tramvajové sítě skrývá jednu dávno zaniklou trasu, po které dnes nejezdí nic. Řeč je o takzvané „staronové" trati, která vedla zhruba od Klárova podél Vltavy a pak strmě nahoru k Letenskému zámečku. Její příběh je zároveň příběhem tramvaje č. 23, která se stala legendou pražské MHD.
Pro dnešního návštěvníka je nejpraktičtější přístup přes Letenské sady. Vystupte na zastávce Letenské náměstí a jděte dolů po pěšině směrem k Vltavě. Asi po pěti minutách chůze narazíte na zmíněné kolejové žlaby. Věnujte jim chvíli – pokud přijdete po dešti, voda v nich vytvoří tmavé pruhy, které přesně kopírují původní oblouk trati. Až budete stát na tom místě, zkuste si představit, jak tudy v padesátých letech drncala třívozová souprava s přívěsem – to je moment, kdy se obyčejná procházka mění v živou lekci historie.
Z hlediska praktického života, pokud sem plánujete přestěhovat se, počítejte s vyšší hladinou hluku v blízkosti hlavních dopravních tepen. Pronájem v klidnějších vnitroblocích je sice dražší, ale vyplatí se kvůli spánku. Dejte si pozor na byty v přízemí, Should you have almost any issues about in which and also the best way to employ Barvy stěN do obýváku, you possibly can contact us with our web page. kde je častá vlhkost ze starších rozvodů. Při prohlídce se zeptejte na stav sklepů – mnohé domy z počátku 20. století mají sklepní prostory, které slouží jako sklady, ale také jako zdroj problémů s izolací. Rozhodně nepodepisujte smlouvu bez kontroly, zda v domě neprobíhá rekonstrukce společných prostor, která může trvat měsíce.
Pátým prvkem je údržba a opravy, které probíhají kontinuálně od středověku. Kámen se nahrazuje vždy stejným typem pískovce z nedalekých lomů, takže most neztrácí svou jednotnost. Při rekonstrukci je klíčové dodržovat původní postup: kameny se osazují na sucho a spáry se zalévají maltou až po usazení, což zabraňuje vzniku trhlin. Typická chyba, kterou dělali méně zkušení restaurátoři, je použití cementu místo vápenné malty – cement je příliš tvrdý a způsobuje praskání okolních kvádrů. Na mostě proto nikdy neuvidíte cementové spáry, pokud je to provedeno správně.
Čtvrtým důvodem je založení pilířů na dubových roštech, které jsou zaraženy barvy stěn do obýváku říčního dna. Dubové dřevo neshnilo, protože je trvale pod vodou, kde není kyslík, a díky tomu se konzervuje. Při opravách v 70. letech minulého století potápěči nalezli tyto rošty v překvapivě dobrém stavu. Pokud se budete dívat nábytek na míru pilíře z lodi, můžete si všimnout, že voda kolem nich má jinou barvu – to je způsobeno jemnými částicemi, které se uvolňují z dřevěné konstrukce, ale je to známka toho, že základ je stále funkční.
Při procházení pasáží si všímejte detailů. Mnohé z nich mají originální dlažbu, litinové zábradlí nebo secesní osvětlení. Není od věci vzít si s sebou fotoaparát, ale respektujte soukromí lidí, kteří v pasážích pracují nebo bydlí. V některých pasážích platí zákaz focení, zejména v těch, které jsou součástí bytových domů. Před focením se vždy rozhlédněte, zda není na dveřích nebo v prostoru uveden zákaz.
