Na závěr si dejte pozor na jednu věc: nevěřte všemu, co se o sgrafitech na tomto paláci traduje. Například se často říká, že černá barva byla zvolena jako odkaz na rod Schwarzenbergů, ale to je mýtus. Palác byl původně postaven pro Šternberky, a sgrafita vznikla až později, když palác přešel do rukou Schwarzenbergů. Tmavá barva byla čistě praktická – maskovala špínu z městského ovzduší a zvýrazňovala architektonické členění. Až si příště budete prohlížet fasádu, pamatujte, že to, co vidíte, není jen ozdoba, Wikibuilding.Org ale chytré inženýrské řešení, které přežilo staletí. Prohlédněte si všechny čtyři strany paláce, porovnejte stav jednotlivých částí a pokuste se najít místa, kde se sgrafito opravuje. Teprve pak uvidíte palác tak, jak ho viděli jeho stavitelé.
Druhá zastávka — ďáblova bible, čili Codex Gigas — je dostupná v Klementinu, ale jen v rámci prohlídkové trasy, která zahrnuje i barokní knihovní sál. Rezervujte si vstupenku předem online, protože místa bývají rychle vyprodaná, a počítejte s tím, že prohlídka trvá asi hodinu. Při vstupu do sálu vás ohromí velikost rukopisu — měří téměř metr na výšku a váží přes sedmdesát kilogramů. Průvodci vyprávějí legendu o mnichovi, který slíbil přepsat bibli za jedinou noc a pomohl si ďáblem, ale skutečný příběh je méně senzační: kodex vznikl v benediktinském klášteře v Podlažicích a jeho autorství je připisováno jednomu písaři, který pracoval několik let.
Praktický postup: prohlédněte si průběh žeber od podlahy až ke stropu. Gotické žebro v přízemí vychází z konzoly, což je římsovitý výstupek ve zdi, nebo přímo z úrovně hlavic sloupů. Pokud žebro končí na úrovni parapetu či začíná až pod stropem, jde téměř jistě o mladší konstrukci. Typický omyl je zaměnit železobetonovou napodobeninu z 19. století – ta mívá hladké, pravidelné a ostré hrany bez stop po tesání.
Chcete-li si celý zážitek prodloužit, projděte se po Karlově náměstí a všimněte si dalších domů s podobnými legendami. Mnoho lidí dělá chybu, že navštíví Faustův dům a Klementinum v jeden den bez rozestupu. Lépe je rozdělit si to na dopoledne a odpoledne, protože obě místa jsou psychicky náročná na pozornost. Vezměte si pohodlnou obuv a nezapomeňte, že v Klementinu jsou kamenné schody, takže pokud máte pohybové omezení, zeptejte se na bezbariérový přístup. Na závěr si dejte kávu v některé z kaváren v okolí a v klidu si projděte, co jste viděli. Teprve pak vám do sebe jednotlivé střípky příběhu zapadnou.
Praha je město, kde se historie mísí s legendami, a jen málokterá místa jsou opředena tolika příběhy jako Faustův dům na Karlově náměstí a ďáblova bible v Klementinu. Pokud se sem chystáte, vyplatí se připravit. Začnete-li Faustovým domem, zapomeňte na to, že se do něj jen tak podíváte. Budova je součástí nemocnice a veřejnosti běžně nepřístupná. Můžete ji obdivovat zvenčí, a to z různých úhlů – nejlépe z prostranství před vchodem, kde je i pamětní deska. Nezapomeňte si přečíst aspoň základní verzi legendy o Faustovi, jinak vám unikne celý rozměr místa.
Kde hledat ďáblovu bibli a co si pohlídat při vstupu Druhý cíl, ďáblova bible, se nachází v Klementinu, které je dnes součástí Národní knihovny. Prohlídky probíhají pouze s průvodcem a je nezbytné si místo rezervovat předem. Často se stává, že turisté přijdou bez rezervace a pak jsou zklamaní. Doporučuji dorazit alespoň čtvrt hodiny před začátkem prohlídky, protože vstup do areálu prochází bezpečnostní kontrolou a může se čekat. Vezměte si s sebou doklad totožnosti, jinak vás nemusí pustit. Uvnitř je zakázáno fotografovat a používat mobilní telefony, takže očekávejte, že si zážitek odnesete hlavně v hlavě.
Proč se vyhnout odpolední návštěvě a jak číst symboly na fasádě Odpolední slunce je nepřítelem každého, kdo chce sgrafita detailně zkoumat. Kolem třetí hodiny padá světlo na fasádu příliš kolmo, takže rýhy nevrhají žádný stín a povrch vypadá jako plochá šedá stěna. Mnohem lepší je přijít mezi devátou a jedenáctou hodinou, kdy je úhel dopadu optimální. Druhou pastí je zaměnit si sgrafita s běžnou malbou. Když si ale přiblížíte oči, uvidíte, že jednotlivé motivy – lovecké scény, erby, alegorické postavy – jsou do omítky doslova vyškrábány, a ne namalovány. Nejvíce pozornosti si zaslouží pás s erby na hlavní římse. Často se tu objevují iniciály Václava ze Šternberka, který palác nechal postavit, ale i znaky českých zemí. Když si vezmete dalekohled, zjistíte, že každý erb má odlišné provedení tzv. šrafování – tedy jednotlivé čáry, které vyjadřují kov nebo barvu. Pozor na to, abyste si nespletli svislé šrafování pro červenou barvu s vodorovným, které značí modrou. Je to častá chyba i u zkušených průvodců.
If you loved this article therefore you would like to acquire more info regarding úložné prostory v malém bytě i implore you to visit the webpage.
