Při pozorování se vyvarujte typické chyby: díváte se příliš dlouho na jedno místo a čekáte na rychlou změnu. Pohyb hvězd je sice nepřetržitý, ale poměrně pomalý – za hodinu se obloha otočí jen o patnáct stupňů. Proto je lepší si vždy na začátku vybrat dva nebo tři výrazné body (například jasné hvězdy Vega, If you have any inquiries about where by and how to use viz zde, you can speak to us at the web site. Altair a Deneb) a sledovat je v půlhodinových intervalech. Nezapomeňte také na oční adaptaci – vyhněte se svícení mobilním telefonem a pokud potřebujete světlo, použijte červené čelovky, která nenaruší citlivost vašich očí.
Základním předpokladem je najít si vhodné místo. Ideální je lokalita s minimálním světelným znečištěním – daleko od pouličních lamp a městských světel. Pokud nemáte možnost vyjet do hor, zkuste alespoň park za městem či pole, kde je horizont relativně otevřený. Důležité je také počkat na bezměsíčnou noc a na chvíli, kdy je obloha bez oblačnosti. Vyhněte se nocím po dešti, kdy se často tvoří mlha, a předem si ověřte, že nebude foukat silný vítr, který by vám znepříjemnil pozorování.
Nejlepší čas na první astrofoto není úplněk, ale dorůstající nebo couvající Měsíc. Terminátor – hranice mezi světlem a stínem – zvýrazní měsíční krátery a moře, takže snímek vypadá plasticky. Úplněk je sice efektní, ale výsledek často připomíná bílý kotouč bez struktury. Vyberte si proto večer, kdy je Měsíc nízko nad obzorem, a vyrazte na místo s čistým výhledem na jih nebo na západ, podle fáze.
U většiny dalekohledů najdete na pravém okuláru (někdy i na levém) kroužek s dioptrickou korekcí. Slouží k vyrovnání rozdílu mezi vašima očima. Nejprve zakryjte pravou stranu objektivu – stačí dlaň nebo krytka. Levým okem zaostřete na vzdálený předmět (např. komín, kostelní věž nebo mrak) pomocí centrálního ostřícího kolečka. Poté přikryjte levou stranu a pravým okem otáčejte dioptrickým kroužkem, dokud nebude obraz ostrý. Tím jste srovnali refrakční vadu a od teď už budete používat pouze centrální kolečko.
Zaostřete na ostrý přechod a nebojte se mikrokorekcí Při ostření na blízko (do 10 metrů) se vyhněte cílům, které nemají výraznou strukturu. Ideální je okraj střechy, větvička s listy nebo hrana plotu. Pokud ostříte na hladkou plochu, oko nemá čeho se chytit a výsledek bude vždy rozmazaný. Otáčejte kolečkem pomalu a vždy se vraťte o kousek zpět – tím zjistíte, kde je skutečný bod ostrosti. Častou chybou je neustálé přetáčení kolečka přes ostrý bod, úložné prostory v malém bytě což vede k tomu, že obraz „plave".
Stabilita je klíčová. I mírný pohyb rukou způsobí, že snímek bude neostrý. Použijte stativ, nebo telefon opřete o parapet, zábradlí či jinou pevnou podložku. Pokud stativ nemáte, zkuste dýchat klidně a spoušť zmáčkněte na konci výdechu. U některých telefonů můžete použít hlasovou spoušť (např. vyslovením slova „spustit"), která eliminuje otřesy při dotyku displeje.
Když se řekne noční obloha, většina lidí si představí statickou klenbu posetou stovkami světelných bodů. Ale stačí pár hodin pozorování a zjistíte, že se všechno pomalu, ale jistě mění. Hvězdy putují od východu k západu, některé zapadají, jiné vycházejí, a vy můžete být svědky toho, jak se celá klenba během jediné noci otočí kolem pomyslné osy. Není to žádná věda – stačí jen vědět, kam se dívat a na co si dát pozor.
Než začnete s jakýmkoliv ostřením, ujasněte si, k čemu dalekohled použijete. U pozorování ptáků, hvězd nebo krajiny se postup liší. Klíčové je nejprve srovnat šířku očnic tak, abyste viděli jediný kruh bez tmavých výsečí. Pokud vidíte dva překrývající se kruhy, přibližujte nebo oddalujte okuláry, dokud nesplynou v jeden. Tento krok bývá nejčastěji opomíjený, a přitom bez něj nemá smysl řešit další nastavení.
Nastavte expozici ručně a využijte noční režim Automatická expozice téměř vždy přeexponuje měsíční povrch, takže místo kráterů uvidíte jen bílou plochu. V manuálním režimu snižte expozici na minimum nebo těsně nad něj, dokud neuvidíte detaily v tmavých oblastech. Ideální je začít s časem 1/125 s a ISO 100, ale hodnoty se liší podle telefonu a fáze Měsíce. Pokud je k dispozici noční režim, použijte ho, ale nezapomeňte, že vyžaduje stabilní telefon. Měsíc se pohybuje, takže delší expozice (nad 2 sekundy) vede k rozmazání.
Když se rozhodnete Síria pozorovat dalekohledem, mějte na paměti, že jeho jas vám může znepříjemnit obraz. Nepoužívejte příliš velké zvětšení, jinak uvidíte jen rozmazanou skvrnu. Lepší je užít menší zvětšení a širší zorné pole, abyste zachytili i okolní hvězdy. A pokud chcete vidět jeho průvodce, takzvaného „Psa" – bílého trpaslíka Síria B – potřebujete alespoň středně velký dalekohled a velmi klidnou atmosféru. Často se ale ztrácí v záři hlavní hvězdy, takže se připravte na trpělivé čekání.
