Pokud chcete topit přes noc, naplánujte poslední přikládání asi hodinu před spaním. Použijte větší polena, která mají větší hmotu, a nechte je rozhořet do fáze, kdy jsou celá pokrytá žárem. Poté stáhněte přívod vzduchu na minimum a nechte kamna pracovat. Ráno byste měli najít žhavé uhlíky, které lze snadno rozdmýchat. Pokud je ráno popel úplně studený, přívod vzduchu byl příliš velký nebo jste použili měkké dřevo. Pokud naopak najdete jen nedopálené kusy dřeva, bylo ho příliš mnoho a vzduch byl malý.
Prvním varovným signálem je kouř z komína. Pokud je hustý, tmavý nebo má nepříjemný zápach, spalování neprobíhá správně. Kvalitní hoření dřeva produkuje minimum viditelného kouře – jen lehký závoj, který rychle mizí. Černý či hnědý kouř obsahuje saze, nespálené uhlovodíky a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), které jsou karcinogenní. Pokud si všimnete, že z komína kouří i při přikládání, je čas zkontrolovat, co a jak pálíte.
Dalším praktickým znakem je šířka prasklin. U suchého dřeva bývají širší, často až několik milimetrů, a jejich okraje jsou ostré a suché. U vlhkého dřeva jsou praskliny úzké, spíš jako jemné vlásečnice, a při stisku rukou se okraje lehce ohýbají. Když takové poleno rozštípnete, vnitřek je vlhký, často s viditelnou vodou nebo s tmavšími skvrnami. Pokud narazíte na poleno, které má na čele velké praskliny, ale uvnitř je stále mokré, znamená to, že vysychá zvenčí dovnitř, ale proces nebyl dokončen. Takové dřevo byste neměli hned pálit – za pár týdnů se může ještě sesychat a praskat, což ovlivní jeho hoření.
Pokud už se černý povlak objeví, neotálejte s čištěním. Čerstvé saze jdou setřít papírovým ubrouskem namočeným v popelu – stačí krouživé pohyby a sklo je rázem čisté. Starší nánosy vyžadují vlhký hadřík a trochu octa nebo ekologického čisticího přípravku. Ale pozor: nikdy nepoužívejte drátěnku nebo ostré škrabky, které sklo poškrábou. Poškrábaný povrch pak saze drží ještě pevněji. Čistěte pouze při studených kamnech a po čištění sklo vyleštěte suchým hadříkem.
Typickou chybou je přikládání příliš brzy. Počkejte, až se předchozí várka rozhoří do žhavých uhlíků, které mají vrstvu popela. Na tyto uhlíky položte nová polena a nechte je chvíli rozhořet při otevřeném přívodu vzduchu. Jakmile plameny stabilně hoří, ztlumte přívod na minimum. Tento postup zajistí, že dřevo bude hořet od povrchu dovnitř, což je pomalejší a efektivnější. Nikdy nepřikládejte na úplně vyhaslé ohniště, protože potřebujete žhavé jádro, které nové dřevo zapálí.
Nezapomínejte, že každá kamna mají svá specifika. Prostudujte si návod a přizpůsobte velikost polen i dávkování vzduchu. rekonstrukce koupelny krok za krokemčněte s menším ohněm a postupně přidávejte. Po pár zatopeních získáte cit pro správné množství paliva i načasování přikládání. Díky tomu budete topit levněji, ekologičtěji a s menší námahou.
Co přesně praskliny na čele prozrazují Praskliny na čele polena vznikají při vysychání. Voda se z dřeva odpařuje nerovnoměrně – nejdříve z povrchu, pak zevnitř. Vnitřní část se smršťuje pomaleji, a proto se vnější vrstvy trhají. Suché dřevo má typické radiální praskliny, které vedou od středu k obvodu, často se kříží a jsou dobře patrné na řezné ploše. Pokud jsou praskliny dlouhé, hluboké a zasahují až do středu polena, je to známka, že dřevo bylo skladováno tak, že mělo možnost vysychat postupně a bez prudkých teplotních změn. Naopak, pokud je čelo téměř hladké, bez viditelných trhlin, nebo jen s jemnými povrchovými prasklinkami, dřevo je nejspíš ještě vlhké, případně bylo skladováno v prostředí s vysokou vlhkostí, kde vysychání probíhalo příliš pomalu.
Během přikládání se vyhněte dvěma častým návykům. Neotvírejte dvířka příliš dlouho – každý přísun studeného vzduchu ochladí sklo a podpoří kondenzaci. A nepřikládejte na žhavé uhlíky jen jedno poleno, které se hned obalí plamenem a pak zhasíná. Vždy přiložte alespoň dvě polena tak, aby mezi nimi zůstala mezera pro vzduch. Důležité je také nepřetěžovat kamna – když do malé komory nacpete moc dřeva, oheň se dusí a produkuje saze.
Výhodou je i nižší tvorba popela. Při horním zapalování shoří dřevo téměř beze zbytku, protože dochází k dokonalé oxidaci uhlíku. Znamená to méně časté vynášení popela a méně práce s údržbou. Navíc se výrazně snižuje riziko vzniku sazí a kreosotu v komíně, což zvyšuje bezpečnost a snižuje potřebu čištění. Pokud vás trápí černé sklo u kamen, právě horní zapalování ho udrží déle čisté, protože plamen nesahá až na sklo.
