Při provozu sledujte dva ukazatele: teplotu povrchu úložné prostory v malém bytěýměníku a rychlost proudění vzduchu. Povrch by se měl pohybovat mezi 60 a 90 °C, přičemž vyšší hodnoty signalizují nedostatečný odvod tepla. V takovém případě zkontrolujte, zda nejsou sací otvory zaneseny prachem, případně zda není tlumivka zavřená. Pro zvýšení cirkulace můžete umístit malý ventilátor před spodní otvor, ale nikdy ne na výstup, kde by narušoval přirozený tah.
Samotná kamna ale nejsou jediným akumulátorem. Velkou roli hraje také podlaha a stěny v okolí. Pokud máte betonovou nebo kamennou podlahu, využijte ji jako sekundární zásobník tepla. Nezakrývejte ji koberci ani nábytkem v okruhu alespoň půl metru od kamen. Stejně tak neumisťujte k lehkým barvy stěn do obývákuám žádné těžké skříně, které by bránily sálání. Čím více hmoty je vystaveno přímému záření, tím déle bude sálat teplo do místnosti.
Pro dlouhé hoření bez častého přikládání je nejlepší dub, habr nebo buk. Tyto dřeviny hoří rovnoměrně a vytvářejí dlouhotrvající žár. Naopak olše nebo bříza mají nižší výhřevnost, ale rychleji se vznítí a jsou vhodné pro rychlé rozehřátí. Pokud topíte v kachlových kamnech, která akumulují teplo, sáhněte po tvrdém dřevě – ohřeje hmotu kamen na delší dobu. U krbu s otevřeným ohništěm je lepší použít měkké dřevo, protože rychleji vyhoří a nezpůsobí přehřátí.
Typickou chybou, která vede k selhání celého systému, je instalace výměníku do kouřovodu s nedostatečným tahem. Před montáží vždy ověřte tah komína zapálením papíru. Pokud je tah slabý, výměník ho dále omezí a kouř začne unikat do místnosti. V takovém případě je nutné zvýšit průměr kouřovodu nebo zkrátit délku vodorovných úseků. Pamatujte také na to, že výměník není samospasitelný – bez pravidelného čištění (alespoň dvakrát za topnou sezónu) ztrácí až třetinu účinnosti.
Každý rok na podzim se opakuje stejný scénář. Teploty klesnou, zatopíte v kamnech nebo krbu a po pár hodinách cítíte zvláštní zápach, případně se objeví podezřelý kouř. Často za to může zanedbaná kontrola komína. Přitom stačí dodržet několik jednoduchých kroků, které nezaberou víc než odpoledne, ale ušetří vám starosti i případné ohrožení domu.
Nezapomínejte, že každé dřevo má své specifické vlastnosti. Například topol hoří velmi rychle s malým teplem, zatímco jasan hoří i mírně vlhký a jeho dřevo je snadné na štípání. Při výběru se řiďte nejen výhřevností, ale i tím, jak často topíte a jaký typ topeniště máte. Kvalitní dřevo poznáte i podle toho, že po spálení zanechává málo jemného popela – to je známka dokonalého spalování a nízké vlhkosti.
Teplovzdušný výměník kamen je zařízení, které umožňuje využít teplo z ohniště k ohřevu vzduchu v místnosti. Funguje na principu přirozené konvekce: studený vzduch vstupuje do spodní části výměníku, ohřívá se od pláště kouřovodu a stoupá horním otvorem do prostoru. Tím se teplo, které by jinak uniklo komínem, přemění na použitelný tepelný zisk. Přestože se jedná o relativně jednoduchý systém, většina chyb vzniká při jeho zapojení.
Na závěr si zkontrolujte okolí komína. Odstraňte z půdy všechny hořlavé předměty, jako jsou krabice, hadry nebo dřevo. Zároveň zkontrolujte, zda je okolí komínové hlavy na střeše volné – listí, větve nebo hnízda totiž můžou bránit odvodu kouře. Po každém vyčištění si zapište datum a stav komína. Tento jednoduchý návyk vám pomůže odhalit případné zhoršování stavu dřív, než se projeví jako problém. A pokud si nejste jistí, neváhejte zavolat kominíka – prevence je vždy levnější než oprava po požáru.
Při samotném zapojení dbejte na to, aby spirála nebo žebrování výměníku směřovalo do místnosti, ne do stěny. Vzduch musí mít volný přístup ke všem plochám, jinak dochází k lokálnímu přehřívání a deformaci materiálu. Pokud výměník umisťujete do zděného tělesa, ponechte kolem něj mezeru alespoň 5 cm, aby cirkulující vzduch mohl odvádět teplo. V opačném případě se teplo hromadí pouze pod stropem, zatímco podlaha zůstává studená.
Čištění spalinové cesty kartáčem patří mezi základní údržbu, kterou lze zvládnout svépomocí. Přesto většina domácích kutilů dělá zásadní chybu: používají příliš měkký kartáč nebo ho vedou jen jedním směrem. Tím sice odstraní vrchní vrstvu sazí, ale nepevné usazeniny zůstanou. Při příštím topení se pak uvolní a mohou ucpat průduch nebo způsobit vznícení. Správný postup začíná výběrem kartáče, který odpovídá průměru komínové vložky. Ideální je kartáč s tuhými štětinami, který má o jeden až dva centimetry větší průměr než samotná trubka. Pokud použijete menší, nebude se dotýkat stěn. Větší se zase může zaseknout.
Here's more info about více detailů check out the webpage.
