Nejlepší je kontrolovat dřevo pravidelně – ideálně jednou za dva měsíce. Po roce by měla být barva pod kůrou stabilně žlutá a kůra by měla jít odloupnout bez námahy, někdy i sama opadává. Když uvidíte, že se pod kůrou objevují tenké podélné trhlinky a dřevo má jednotný zlatý odstín, máte jistotu, že je připravené ke spálení. Nehoňte se za co nejtmavší barvou – příliš tmavé dřevo může znamenat, že leželo příliš dlouho a ztratilo část své výhřevnosti.
Nakonec si uvědomte, že hoření dřeva není jen chemická reakce, ale i fyzikální proces přenosu tepla. Plamen ohřívá okolní dřevo sáláním, ale také horké plyny proudí podél polen a předávají teplo konvekcí. Proto je důležité nechat mezi poleny mezery – vzduch musí volně proudit, jinak se oheň udusí vlastním kouřem. Správně postavená hranice (např. dvě polena nábytek na míru sobě a jedno opřené šikmo) zajišťuje dostatek kyslíku i stabilní hoření.
Jak dlouho musí dřevo schnout, aby mělo správnou barvu? U měkkého dřeva, jako je smrk nebo borovice, trvá obvykle jeden až dva roky, než kůra začne sama odpadávat a barva se změní na zlatavou. Tvrdé dřevo, třeba dub nebo buk, potřebuje déle – klidně dva až tři roky. Než začnete dřevo používat, zkuste odloupnout kůru na několika místech. Pokud je pod ní dřevo ještě bílé a na dotek studené, potřebuje další měsíce schnutí. Typická chyba je spoléhat se jen na to, že kůra už částečně opadala. To může být způsobeno i mechanickým poškozením nebo napadením hmyzem, a dřevo může být uvnitř stále mokré.
Pamatujte, že barva odlupující se kůry je jen jedním z vodítek. Pro jistotu si pořiďte vlhkoměr na dřevo – je to malá pomůcka se dvěma hroty, která vám dá přesnou hodnotu vlhkosti. Suché dřevo má mít méně než 20 % vlhkosti. Pokud měříte a ukazuje to přes 25 %, nechte dřevo ještě přes léto vyschnout. Správně usušené dřevo poznáte i podle vůně – suché dřevo voní pryskyřicí nebo tříslovinami, zatímco vlhké dřevo voní zatuchle. Nespěchejte, protože topení vlhkým dřevem znamená ztrátu energie a usazeniny v komíně.
Pozor na stromy pokácené na jaře, kdy mají plné mízy. Jejich kůra se odlupuje často rychleji, ale dřevo pod ní může mít narůžovělý nebo našedlý nádech. To není známka sucha, ale počínající plísně. Takové dřevo je třeba co nejdříve naštípat a uložit na vzdušné místo. Pokud narazíte na žlutou barvu s tmavými skvrnami, může jít o houbové napadení – takové dřevo má nižší výhřevnost a při spalování produkuje více dehtu. Vždy porovnejte barvu na více místech, ne jen na jednom špalku.
Praktický tip: sledujte barvu kouře. Bílý kouř znamená vodní páru z vlhkého dřeva, šedý nebo modrý kouř je známkou nedokonalého spalování. Čirý kouř (prakticky neviditelný) je výsledkem správného hoření. Pokud kouříte příliš, otevřete přívod vzduchu a zkontrolujte, zda není dřevo příliš velké – raději přiložte dvě menší polena než jedno obří.
Celý proces začíná zahřátím dřeva na teplotu kolem 200–300 °C. Při této teplotě se začínají uvolňovat těkavé látky – hlavně oxid uhelnatý, methan a další uhlovodíky. Pokud je teplota dostatečně vysoká a přístup kyslíku dobrý, tyto plyny se vznítí a vytvoří plamen. Typickou chybou je přikládat na malý oheň velké kusy dřeva, které jen doutnají a kouří, protože těkavé látky nestíhají hořet – vzniká tak spousta sazí a dehtu, který se usazuje v komíně.
Saze v komíně nejsou jen kosmetickou vadou. Jejich vrstva zužuje průduch, zhoršuje tah a v krajním případě může vzplanout a způsobit požár domu. Pravidelná kontrola a čištění spalinové cesty by proto měly být samozřejmostí pro každého, kdo topí dřevem, uhlím nebo peletami. Než se do práce pustíte sami, ověřte si, zda to váš pojišťovací řád a místní vyhlášky umožňují. V mnoha případech je sice fyzický zásah možný svépomocí, ale revizi a posouzení stavu by měl provést odborník.
Když hodíte poleno do ohně, nezačne hořet celé najednou. Nejprve se z povrchu odpařuje voda, pak se dřevo začne rozkládat na hořlavé plyny a teprve jejich vznícení vytvoří viditelný plamen. Samotné uhlí, které zůstane po odplynění, už hoří bez plamene – žhaví a sálá teplo. Tento rozdíl mezi fázovým hořením plynů a povrchovým žhnutím uhlíku je klíčem k tomu, proč některé dřevo hoří rychle a jiné pomalu, a proč je třeba oheň správně řídit.
Kontrolujte také praskliny na čelech výpalků. U suchého dřeva jsou praskliny hluboké a rozbíhají se od středu ke kraji. Pokud jsou praskliny mělké nebo žádné, dřevo ještě drží vlhkost. Vezměte do ruky dva kusy stejné velikosti – suchý špalek je znatelně lehčí. Barva odlupující se kůry vám dá první signál, ale vždy ji kombinujte s dalšími testy. Nejspolehlivější je poklepat na dřevo: suché vydává jasný, zvonivý zvuk, zatímco vlhké zní tlumeně a dutě.
If you're ready to check out more info in regards to číst více look into the webpage.
