Dalším krokem je zapojení ventilátoru. Ten by měl být umístěn na studené straně výměníku, tedy na přívodu vzduchu z místnosti. Tím se prodlouží životnost ventilátoru, protože nebude vystaven přímému žáru. Většina výměníků má regulátor otáček, který umožňuje plynulé nastavení intenzity. Správné nastavení poznáte podle toho, že teplota v místnosti je stabilní a kamna mají dostatečný tah. Pokud ventilátor běží příliš rychle, ochlazuje spaliny a snižuje tah – kamna pak špatně hoří a kouří. Naopak pomalý chod vede k přehřívání výměníku a ztrátám tepla.
Co se stane, když čištění odložíte? Největším rizikem je požár sazí. Usazeniny dehtu a sazí se vznítí při vysoké teplotě a hoří velmi intenzivně. Plameny a žár mohou poškodit komínové těleso, přenést se na střešní konstrukci nebo do obytných místností. Požár komína je jednou z nejčastějších příčin požárů v domácnostech. Dalším rizikem je otrava oxidem uhelnatým, který vzniká při nedokonalém spalování a může být smrtelný, aniž byste ho cítili. Ucpaný komín také zvyšuje spotřebu paliva a snižuje účinnost vytápění.
Jak poznáte, že je čas na čištění? Prvním signálem je snížený tah komína. Pokud se oheň v kamnech nebo krbu špatně rozhořívá, kouř se vrací do místnosti nebo se objevuje zápach spalin, je komín zanesený. Dalším varovným signálem je viditelná vrstva sazí nebo dehtu v kouřovodu, která se dá zjistit při kontrole zednickým zrcátkem nebo kamerou. Pokud si nejste jistí, neváhejte kontaktovat odborníka, který provede revizi a vyhodnotí stav.
Druhý krok spočívá v konstrukci hranice. Nezačínejte s obřím polenem, ale s drobnými třískami a kůrou. Z nich postavte malou pyramidu, která má mezi jednotlivými kusy mezery pro vzduch. Pokud třísky naskládáte na sebe bez mezer, oheň se udusí. Na vrchol pyramidy položte tenké suché větvičky, které chytí jiskru okamžitě. Třetím krokem je zapalování – vždy zespodu, ne shora. Plamen pak postupuje přirozeně vzhůru a ohřívá dřevo, které se postupně rozhořívá.
Větší třísky – tedy kusy dřeva silné jako prst a dlouhé asi dvacet centimetrů – jsou častým opomíjeným prvkem. Jemná hoblina nebo piliny se rychle spálí, ale nevyrobí dost žáru na zapálení polena. Větší třísky hoří déle a vytvoří stabilní uhlíkovou vrstvu, která přenese oheň na hlavní palivo. Připravte si jich alespoň deset, a to z tvrdého dřeva, jako je buk nebo dub. Měkké smrkové třísky shoří příliš rychle a nestačí prohřát vzduch ani dřevo.
Když už dřevo schne, chraňte ho před deštěm a sněhem, ale nikdy ne celé. Stačí zakrýt horní část hromady plechem, taškami nebo pevnou fólií, která přesahuje okraje. Boční strany nechte volné, aby se vlhkost odpařovala do stran. Pokud byste dřevo zakryli úplně, zbytečně byste zabránili odvětrávání a vysychání by se výrazně zpomalilo. Stejně tak se vyhněte skladování v igelitových pytlích – tam se dřevo spíše zapotí a začne hnít.
Kůru nesbírejte ze země, kde nasákla vlhkost, ale odkrajujte ji z naštípaných polen. Nejlepší je stahovat ji těsně před použitím – čerstvě odkrytý povrch hoří lépe než dlouho ležící odřezky. Rozdělte kůru na proužky široké asi dva centimetry a postavte je do malé pyramidy. Mezi nimi nechte mezery, aby vzduch mohl proudit. Právě vzduch je třetí klíčová ingredience – bez něj i ta nejlepší kůra jen doutná.
Proč suchá kůra dělá víc než papír Kůra z čerstvě naštípaného dřeva obsahuje hodně vlhkosti, takže místo hoření se nejdřív odpařuje voda. Proto podpal z vlhké kůry jen doutná a zhasíná. Suchá kůra – ideálně z břízy nebo smrku, která ležela aspoň půl roku pod střechou – hoří rychle a vydává intenzivní plamen. Než ji použijete, zkuste ji ohnout: pokud se láme s čistým prasknutím, je suchá. Pokud se ohýbá a vlní, nechte ji ještě dosušit.
Suché dřevo poznáte nejspolehlivěji podle barvy lýka, tedy vrstvy těsně pod kůrou. Pokud se kůra sama odlupuje, je to první známka, že dřevo ztrácí vlhkost. Ale barva samotná nestačí – důležité je sledovat i přechod mezi kůrou a dřevem. Čerstvě pokácený kmen má lýko téměř bílé, s jemným nažloutlým nádechem. Když dřevo schne, toto lýko postupně tmavne do světle hnědé až medové barvy stěn do obýváku. Čím tmavší a sytější odstín vidíte, tím déle dřevo schlo.
Nezapomeňte, že barva je pouze orientační. Pro jistotu si pomozte hmotností: suché dřevo je úložné prostory v malém bytěýrazně lehčí než čerstvé. Když zvednete dva stejně velké kusy, suchý bude působit téměř jako polystyren. A pokud máte pochybnosti, naštípejte poleno a podívejte se na barvu vnitřní části – u suchého dřeva je rovnoměrně světlá a bez tmavého středu. Teprve pak se můžete spolehnout, že dřevo bude hořet čistě a s minimem kouře.
If you liked this article and you simply would like to be given more info with regards to Https://Ashandbloommush.Com please visit our own internet site.
