Klíčové je také umět přijmout pomoc od ostatních. Když nabídnou prarodiče hlídání nebo večeři, neodmítejte to s tím, že to zvládnete sami. Naopak – využijte čas pro sebe a partnerku. Jděte spolu na krátkou procházku, dejte si kávu, jen tak mluvte o běžných věcech. Nechte miminko chvíli babičce. Tím nejen posílíte vztah, ale také načerpáte síly. Typická chyba je izolace: čerství rodiče se zavřou doma a odmítají kontakt s okolím, což vede k vyčerpání a depresivním stavům.
Jak proměnit kostky v počítání a písmena? Kostky můžete použít i na rozvoj předmatematických dovedností. Vyrobte si z papíru kartičky s tečkami od jedné do pěti a nechte dítě přiřazovat ke každé kartičce stejný počet kostek. Pak přidejte číslice – dítě staví věž z tolika kostek, kolik ukazuje číslo. Tím se učí spojovat abstraktní symbol s konkrétním množstvím. U stavebnic zase využijte dílky různých barev a velikostí. Nechte dítě třídit dílky podle barvy nebo tvaru, a pak podle velikosti od nejmenšího po největší. Tato činnost trénuje pozornost a schopnost rozlišovat detaily, což je při nácviku psaní a čtení zásadní.
Kostky můžete využít i na trénink paměti a zrakové představivosti. Schovejte pod šátek tři kostky, nechte dítě se podívat na vteřinu a pak je zakryjte. Dítě se snaží uhodnout, kolik kostek tam je a jaké mají barvy. U starších předškoláků přidejte i tvar – postavte z kostek krátkou řadu, dítě si ji prohlédne, pak ji zakryjete a ono ji postaví zpaměti. Tato hra rozvíjí krátkodobou paměť, která je důležitá pro zapamatování instrukcí ve školce i ve škole. U stavebnic zkuste podobný trik: složte jednoduchou figurku, nechte si ji prohlédnout, rady pro rekonstrukci pak ji rozložte a dítě musí složit stejnou. Pokud se mu to nedaří, nespěchejte a ukazujte postup po krocích.
Častým spouštěčem křiku je únava a hlad, a to nejen u dětí, ale i u rodičů. Pokud víte, že jste unavení, snažte se náročnější situace neřešit v době, kdy jste na pokraji sil. Můžete si předem připravit jednoduchou větu, kterou použijete místo křiku: „Potřebuji si na pět minut sednout, úLožNé Prostory V MaléM Bytě pak to spolu vyřešíme." Tím předáte dítěti signál, že konflikt není ukončen, ale odložen, a vy získáte čas na zklidnění. Důležité je, abyste se k problému skutečně vrátili, jinak se z toho stane ignorování.
Velkým přínosem je kombinace kostek s příběhem. Místo: postav dům, řeknete: postav dům pro medvídka, který má rád hodně oken. Dítě musí přemýšlet, kolik oken je hodně, a propojit stavbu s vyprávěním. Když stavíte společně, mluvte o tom, co děláte. Popisujte, co vidíte, a nechte dítě popisovat také. Tím rozvíjíte slovní zásobu přirozeně, bez nucení. Typická chyba je tichá hra. Pokud nepadne ani slovo, uniká vám polovina učení.
Předškolák se nejlépe učí tehdy, když si hraje, ale ne každá hra rozvíjí to, co bude ve škole skutečně potřebovat. Kostky a stavebnice nejsou jen zábava – dají se proměnit v nástroj pro trénink jemné motoriky, logického myšlení i trpělivosti. Klíčové je ale umět dítěti nabídnout takovou aktivitu, která ho zaujme a zároveň nenásilně posune dál. Není třeba kupovat drahé pomůcky, bohatě stačí obyčejné dřevěné kostky nebo klasická plastová stavebnice, kterou už doma máte.
Nakonec si pamatujte, že učení hrou má být hlavně o radosti. Když se dítěti něco nedaří, nevysmívejte se a nekritizujte, místo toho se zeptejte: „Co bychom mohli udělat jinak?" Tím ho vedete k přemýšlení a řešení problémů. Důležité je také respektovat, že každé dítě je jiné – některé staví dlouhé věže, jiné spíš rozebírá a zkoumá díly. Obě činnosti mají smysl. Vyhněte se tlaku na výkon a srovnávání s jinými dětmi. Předškolák se učí nejlépe v atmosféře pohody, kdy ví, že chyba je přirozená součást objevování. Kostky a stavebnice vám k tomu dávají nekonečné možnosti.
Školáci potřebují výzvu, ale i reálný postup Od sedmi let se děti začínají zajímat o modely, které mají funkci – auta s pohyblivými koly, zvířata s klouby nebo stavby podle skutečných staveb. Tady už se vyplatí dívat se na věkové rozpětí, které výrobce uvádí na krabici, ale berte ho jen jako orientaci. Zkušenější sedmileté dítě zvládne sadu určenou pro devítileté, pokud má trpělivost a někoho, kdo mu poradí. Naopak devítileté dítě, které staví poprvé, ocení sadu s menším počtem dílků a jasným návodem. Typická chyba: koupit největší sadu s tím, že „přece vyroste". Výsledkem je, že dítě začne, po dvaceti minutách se ztratí v návodu a stavebnice skončí na dně skříně.
Než koupíte první krabici, zkuste odhadnout, co vaše dítě skutečně zvládne rukama a hlavou. Dvouleté batole, které dává kostky na sebe, se baví úplně jinak než sedmiletý školák, který staví podle předlohy. Základní pravidlo zní: stavebnice musí být výzvou, ale ne frustrací. Pokud je dítě z větší části stavby schopné samo, vydrží u ní déle a nebudete muset po týdnu shánět náhradní dílky, které skončily v koši.
If you are you looking for more information in regards to NáBytek Na MíRu check out our web site.
