Když máte konstrukci hotovou, přichází na řadu samotné ohýbání sádrokartonu. Tenkou desku navlhčete vodou z rozprašovače, nechte pět minut působit a poté ji ohněte přes hranu stolu nebo přes připravený oblouk. Dejte pozor, abyste desku nepřelomili – pokud je poloměr příliš malý, nařežte desku z rubové strany na proužky široké 3 cm. Připevněte ji šrouby ke konstrukci, přičemž vzdálenost mezi šrouby by neměla přesáhnout 15 cm. Po zaschnutí tmelu se povrch vyhladí, ale počkejte alespoň 24 hodin, než začnete brousit.
Postup montáže: od měření po finální stěrku Začněte tím, že na podlahu obkreslíte tvar otvoru a změříte přesnou šířku i výšku. Podle toho si připravte dvě bočnice – jejich vnější hranu stačí nábytek na míruřezat nožem, ale vnitřní křivku vyřízněte pilkou na sádrokarton. Bočnice pak připevněte ke stávající konstrukci přes hmoždinky. Na jejich vnitřní hranu přiložte ohnutý UD profil a přišroubujte ho samořeznými šrouby. Pozor na to, aby profil přesně kopíroval křivku – jinak se pás pro oblouk neuloží rovně.
Samotný pás sádrokartonu řežte na šířku stěny plus 2 cm přesah. Pás musí být před montáží lehce navlhčen – ale jen z rubové strany a jen vodou. Mokrou stranu pak přiložíte ke křivce a necháte ho přirozeně prohnout. Pokud se pás začne lámat, je příliš suchý, nebo jste ho přitlačili příliš rychle. Připevňujte ho šrouby od středu oblouku ven, každých 10–15 cm. Ideální je dělat to ve dvou lidech, aby se pás nepřekroutil.
Finální cena se odvíjí hlavně od počtu desek a profilů, ale také od toho, jestli si vše uděláte sami, nebo najmete řemeslníka. Mnohem důležitější než cena je ale přesnost – kvalitní oblouk poznáte podle toho, že jeho křivka je plynulá a bez hran. Když budete postupovat podle výše popsaného postupu a vyhnete se uspěchané montáži, získáte elegantní prvek, který propojí místnosti a vydrží bez prasklin celá léta.
Proč se příčka ozývá a jak tomu předejít Hluk a „bubnování" příčky patří mezi nejčastější zdroje nespokojenosti. Příčinou bývá chybějící nebo špatně provedené tlumení. Mezi profily i do prostoru mezi deskami se vyplatí vložit minerální vatu s vhodnou objemovou hmotností – nejen kvůli akustice, ale i kvůli tepelné izolaci. Desky se montují s přesahem ve spojích, aby nevznikala přímá cesta pro zvuk. Pokud chcete opravdu tichou příčku, nešetřete na těsnicích páskách pod profily a důsledně utěsněte všechny prostupy, třeba kolem elektrických krabic.
Typickou chybou bývá příliš prudké ohýbání bez navlhčení, což vede k prasklinám. Dalším častým problémem je nedostatečné zpevnění vnější hrany – pokud nepoužijete rohový profil, hrana se snadno otluče. A také nezapomeňte na to, že tmel musíte nanášet v tenkých vrstvách; jedna silná vrstva popraská. Před malováním vždy napenetrujte, jinak se na povrchu objeví tmavé skvrny od tmelu.
Samotná montáž začíná přípravou prostoru mezi profily. Vatu stříhejte na šířku o 1–2 cm větší, než je vzdálenost mezi profily – díky tomu drží na místě bez lepení. Nepoužívejte nože s tupou čepelí, protože mačkají vlákna a zhoršují akustické vlastnosti. Nejlépe se řeže ostrým nožem na sádrokarton nebo pilkou s jemnými zuby. Při střihu vždy používejte rukavice, protože vlákna dráždí pokožku.
Pokud instalujete příčku v místnosti s vyšší vlhkostí, jako je koupelna, zvažte použití vaty s hydrofobní úpravou. Běžná minerální vata může nasáknout vlhkost a ztratit izolační vlastnosti. V takových případech je také nezbytné použít parotěsnou zábranu na straně, kde je vyšší vlhkost. Pozor na to, abyste ji neprobodli při pozdější montáži elektroinstalace – každý otvor musí být přelepený speciální páskou.
Na závěr se vyplatí zmínit povrchovou úpravu. Spáry se přetmelí tmelem, do kterého se vtlačí skelná páska, a po zaschnutí se přebrousí. Celý povrch se napenetruje a pak už můžete malovat nebo lepit tapety. Pokud vám po prvním natření prosvítají žluté skvrny, nejde o vadu, ale o nedostatečnou penetraci – tmely a papír mají různou savost. Kvalitní příčka tedy není jen o deskách a profilech, ale o důsledném provedení každého kroku. Když se vyhnete nejčastějším chybám, získáte rovnou, tichou a pevnou stěnu bez nutnosti následných oprav.
Sádrokarton v koupelně se často pokládá jako rychlý a relativně čistý způsob, jak vyřešit nerovné stěny, skrýt instalace nebo vytvořit předstěnu pro WC či vanu. Mnoho lidí ale podcení jednu zásadní věc – sádrokarton sám o sobě není vodotěsný ani odolný proti vlhkosti. Pokud ho necháte bez povrchové úpravy a rovnou na něj nalepíte obklady, může se stát, že se za několik let začnou problémy projevovat. Vlhkost proniká sparami, případně kolem vývodů vody, a pokud se dostane k sádrokartonové desce, začne ji postupně rozrušovat. Tomu se dá předejít jedině správnou hydroizolací.
If you have any kind of inquiries regarding where and how you can make use of kompletní návod, you can call us at our web-page.
