Pátý a nejradikálnější postup je kompletní náhrada desek – ale jen v případě, že jsou desky zvlněné nebo nasáklé vlhkostí. Při demontáži označte polohy profilů na sousedních deskách, aby montáž nových byla přesná. Nové desky pak kotvěte nejen do profilů, ale i do sousedních desek pomocí spojovacích destiček. Tato metoda je finančně nejnáročnější, ale osvětlení v obýváku dlouhodobém horizontu jediná, která zaručí rovný a tuhý povrch.
Při aplikaci se nejdříve zaměřte na spoje desek. Ty přelepte speciální těsnicí páskou, For those who have any kind of issues regarding exactly where as well as tips on how to use osvětlení v obýváku, you are able to e-mail us in the web page. která je odolná vůči vlhkosti. Poté naneste první vrstvu stěrky – vždy ji roztírejte rovnoměrně, ideálně válečkem nebo štětkou. Nezapomeňte na rohy a přechody mezi stěnami, kde je riziko prasklin nejvyšší. Po zaschnutí první vrstvy naneste druhou vrstvu křížem, aby nedošlo k vytvoření slabých míst. Všechny prostupy pro trubky a ventily oblepte vodotěsnou manžetou nebo je utěsněte pružným tmelem.
U větších děr budete potřebovat náhradní kus sádrokartonu. Z něj vyřízněte záplatu o něco větší, než je otvor v stěně. Zadní stranu záplaty potřete tmelem a přilepte ji zevnitř na zadní stranu stávající desky. Nechte zaschnout, pak spáru vyplňte tmelem a přelepte ji skelnou páskou. Po zatvrdnutí tmelu naneste ještě jednu až dvě vrstvy a každou nechte zaschnout.
Jakmile máte jistotu, že je tmel suchý, přichází na řadu broušení. Použijte brusný papír s hrubostí 120 až 180, a to nejlépe s brusnou houbou nebo vibrační bruskou. Pracujte krouživými pohyby a rovnoměrným tlakem, abyste nevybrousili prohlubně. Po prvním přebroušení přejeďte rukou po ploše – měla by být příjemná na dotek, bez ostrých přechodů. Pokud cítíte jak zařídit malou kuchyniýkoliv výstupek nebo jamku, vraťte se k tmelu a tu část opravte. Finální kontrola spočívá v tom, že na stěnu posvítíte úzkým zdrojem světla pod nízkým úhlem. Tím odhalíte i sebemenší nerovnosti, které by při denním světle zůstaly skryté. Teprve když je povrch pod světlem dokonale hladký, můžete přistoupit k napenetrování a malbě.
Častým omylem je také použití běžné penetrace nebo malířského nátěru jako náhrady hydroizolace. Tyto přípravky nejsou určeny pro dlouhodobý kontakt s vodou a po čase popraskají. Stejně tak nestačí jen přetřít desky základním nátěrem – ten sice zlepší přilnavost, ale neposkytne žádnou ochranu proti vlhkosti. Investice do kvalitní hydroizolační stěrky se mnohonásobně vrátí, protože vás ušetří nákladů na opravu celé koupelny.
Při rekonstrukci podkroví často narazíte na potřebu vyrovnat nerovnosti krovu nebo skrýt izolaci. Sádrokartonový rastr je ideální řešení, ale jeho příprava vyžaduje přesnost. Než začnete, zkontrolujte, zda jsou krokve suché a bez hniloby. Vlhké dřevo by způsobilo pohyby a praskliny v budoucí stěně. Vytvořte si jednoduchý náčrt rozmístění profilů s ohledem na šířku desek, abyste minimalizovali odřezky.
Typická chyba začátečníků je snaha nanést moc tmelu najednou. Místo toho raději udělejte víc tenkých vrstev – každá by měla být jen o něco silnější než papír. Druhým častým problémem je špatné broušení. Pokud brousíte příliš hrubým papírem, zanecháte rýhy, které budou pod barvou vidět. Použijte jemný papír (zrnitost 120 až 180) a brouste krouživými pohyby, dokud přechod mezi opravou a okolím nebude neznatelný.
Samotné broušení pak poznáte podle toho, jak se materiál chová. Správně suchý tmel se brousí na jemný, lehký prach, který se snadno sypěje a nezanechává na brusném papíře mastné nebo vlhké šmouhy. Pokud se vám papír rychle ucpává a tmel se na něm lepí, je to jasný signál, že jste začali moc brzy. V takovém případě přestaňte, nechte plochu doschnout a teprve poté pokračujte. Mnozí se také nechají zmást tím, že vrchní vrstva je už tvrdá, ale spodní ještě měkká. Při broušení pak dojde k prolamování povrchu a vytvoří se díry, které se musí znovu zatmelit. Tomu se vyhnete, když před broušením zkontrolujete i hrany a rohy – tam tmel schne nejpomaleji.
Když povrch klade odpor a barva se sjednotí Nejspolehlivější zkouška, že je tmel připravený k broušení, je hmatová a zraková zároveň. Přejedete-li dlaní po suchém tmelu, nemá být cítit žádná vlhkost ani chlad. Povrch by měl být rovnoměrně matný, bez tmavších míst, která prozrazují, že voda ze směsi ještě neodešla. Pokud na tmel lehce zatlačíte nehtem a zůstane jen nepatrný otisk, je to v pořádku. Jestliže se nehet zaboří nebo se povrch ohne, ještě počkejte. Další praktická zkouška: přiložte kousek igelitového sáčku na tmelenou plochu a nechte ho tam přes noc. Ráno zkontrolujte, zda se na vnitřní straně sáčku neusadily kapky vody. Pokud ano, tmel stále uvolňuje vlhkost a broušení by bylo předčasné.
