Nezapomínejte ani na roli spánku a výživy, protože správné dávkování zátěže nemá smysl, pokud tělu nedáte materiál na opravu. Pokud po těžkém tréninku spíte méně než šest hodin, náročnou jednotku o den. Také sledujte, jestli se vám nezvyšuje chuť na sladké, což může být příznak přetížení. Prakticky to znamená: každý třetí týden snižte objem o polovinu a nechte tělo dohnat adaptaci. Týden volnějšího běhu není ztráta, ale investice do
schopnosti podat výkon v den závodu.
Celý vývoj od boulderingu k vícedélkám je postupný. Nejdůležitější je nevzdávat se u prvních neúspěchů a učit se z vlastních chyb.
Veškerou teorii si osvojíte prakticky, takže si najděte zkušeného parťáka nebo se přihlaste do kurzu, ale vyhněte se zbytečnému spěchu. Skalní lezení je o radosti z pohybu, ne o tom, abyste co nejrychleji dosáhli nejvyšších cest.
Při přípravě na extrémní sporty, jako je ultra běh, vysokohorská turistika nebo dlouhé cyklistické etapy, stojí většina tréninku na jedné klíčové otázce: jak moc přidávat, aby tělo sílilo, ale nezhroutilo se. Obecné poučky o postupném zvyšování objemu nefungují, pokud neznáte svou aktuální regenerační kapacitu. Základním vodítkem není počet kilometrů, ale to, jak rychle se vaše tělo vrací do klidového stavu po zátěži, kterou už znáte.
Když už umíte bouldrovat, přichází na řadu jištění Jakmile zvládáte běžné bouldry, přejděte na lezení s lanem, ale ideálně nejprve na umělé stěně. Zde se naučíte vázat osmičkový uzel, správně se jištěné, komunikovat s partnerem a zvyknout si na pády. Nejdůležitější je zvládnout jištění tak, aby bylo automatické. Pokud se při jištění soustředíte na každý pohyb ruky, nemáte hlavu
nábytek na míru podání zprávy o cestě. Procvičujte jištění do té doby, než vám půjde přirozeně, a teprve pak vyrazte na skálu.
Pro extrémní sporty je zásadní také trénink v cílovém terénu, nejen na rovině. Pokud se chystáte na přeběh hor, vaše nohy i klouby se musí adaptovat na klesání, které je pro ně náročnější než stoupání. Zde platí: délku sestupů zvyšujte maximálně o deset procent týdně a vždy zařaďte den bez technického terénu, aby se šlachy a vazy stihly zregenerovat. Svaly zvládnou zátěž dřív, ale pojivové tkáně potřebují podstatně delší čas na adaptaci.
Jak správně číst hladinu a proud před vstupem Když se díváte na hladinu, všímejte si jemných vln a čar. Rovné linie na hladině naznačují změnu hloubky nebo rychlosti proudu. Pokud vidíte vodu, která se zdánlivě vrací proti proudu, je to známka válce – nebezpečného místa, kde se voda točí za překážkou. Do válce nikdy nevstupujte. Také si všímejte pěny – pokud je pěna hustá a drží na místě, znamená to zpětný proud. Pěna, která se pohybuje s proudem, je v pořádku.
Před samotným nástupem si zkontrolujte výstroj – instruktor to udělá za vás, ale vy byste měli znát funkci jednotlivých prvků. Zeptejte se, co znamená cvaknutí, které uslyšíte, a kdy se otevírá padák. Na zemi si také vyzkoušíte, jak se chová tělo při přistání – nacvičíte si pohyb, jako byste doskakovali z výšky. Tento nácvik není zbytečný, i když na něj mnozí zapomínají. Všímejte si, jak instruktor drží ruce – podle toho poznáte, kdy vám dává znamení ke kontrole polohy.
Než se poprvé postavíte do dveří letadla, projdete si s instruktorem briefing. Nejedná se o formalitu, ale o poslední možnost sladit představy a odstranit chyby, které by ve vzduchu mohly mít následky. Čím konkrétnější otázky si připravíte, tím lépe. Instruktor vám sice sdělí základní pravidla, ale vy byste měli být schopni popsat, co od něj během seskoku očekáváte – a hlavně co očekává on od vás.
Typická chyba: snažit se přebrodit nejhlubší místo, protože se zdá nejklidnější. Pod hladinou tam může být silný spodní proud, který tě podkope. Mělčina s viditelným proudem na hladině je často bezpečnější – voda se tam tříští o dno, a tudíž má menší sílu. Pokud si nejsi jistý, hoď před vstupem klacek nebo list: sleduj, jak se pohybuje. Nezdržuj se dlouho na jednom místě, ale pozoruj alespoň dvě minuty.
Nakonec si lekárničku vyzkoušejte. Nejen že ji sbalíte, ale zkuste si v ní najít věci poslepu nebo s rukavicemi. Zjistíte, že některé obaly nejdou otevřít, a to je přesně ten okamžik, kdy je třeba je vyměnit. Naučte se používat tlakový obvaz a šátek na znehybnění – kurz první pomoci absolvujte alespoň jednou za dva roky. Po každém výletu doplňte spotřebovaný materiál a zkontrolujte, co se poškodilo. Takto připravená lekárnička vám dá jistotu, že i v krizové situaci sáhnete po správné věci.
