Voděodolný sádrokarton (typ H2, případně zelený) není jen obyčejná deska natřená zelenou barvou. Jeho jádro je impregnované tak, aby lépe odolávalo vlhkosti, a povrchová lepenka je opatřena hydrofobní úpravou. Přesto to neznamená, že ho můžete bezstarostně použít do míst, kde přímo stříká voda. Pro sprchový kout nebo vanu je vhodný jen jako podklad pod dlažbu s důkladnou hydroizolací. úložné prostory v malém bytě exteriéru nebo do trvale mokrého prostředí se nehodí vůbec.
Když tmel správně vyberete, namícháte a aplikujete, dosáhnete hladkého povrchu připraveného na malbu nebo tapetu. Nezapomeňte, že každá vrstva musí být tenká a rovnoměrná, a že trpělivost při čekání na zaschnutí se vyplatí. Vyvarujte se proto spěchu a věnujte pozornost detailům. Výsledkem bude stěna, která vypadá profesionálně a vydrží bez prasklin po mnoho let.
Pro umyvadlové či koupelnové skříňky, které nejsou v přímém kontaktu s vodou, můžete použít voděodolnou desku bez hydroizolace, ale vždy s pečlivým utěsněním spojů a penetrací. Nezapomeňte na dilatační mezery kolem vany a sprchového koutu – vyplňte je sanitárním silikonem, ne tmelem. Silikon je pružný a zabrání praskání spár při pohybu vany.
Nejprve si připravte přesný otvor. Změřte si rozměry dveřní zárubně a přičtěte malou rezervu, obvykle stačí jeden až dva centimetry na každou stranu. Otvor v sádrokartonu musí být svislý a rovný, jinak se zárubeň zkosí a dveře se budou špatně zavírat. Pro řezání použijte ostrý nůž nebo elektrickou přímočarou pilu. Pamatujte, že sádrokarton se snadno drolí, takže řezy veďte pomalu a přesně. Po vyříznutí otvoru zkontrolujte, zda jsou všechny hrany čisté a bez otřepů.
Při míchání práškového tmelu postupujte tak, že do čisté nádoby nalijete potřebné množství vody a za stálého míchání přisypáváte prášek. Ideální konzistence připomíná hustou kaši, která drží tvar, ale stále se dá snadno roztírat. Pokud je tmel příliš řídký, stéká a vytváří nerovnosti; pokud je příliš hustý, špatně se nanáší a dělá hrudky. Nechte směs asi pět minut odstát a poté znovu promíchejte, čímž zajistíte rovnoměrné nabobtnání částic. Pasta z obalu před použitím vždy důkladně promíchejte, aby se spojily případné oddělené složky.
Jak tmel namíchat, aby držel a nepraskal Samotné míchání je zrádné. Nejčastější chybou bývá příliš řídká konzistence, která způsobí stékání a dlouhé schnutí. Naopak příliš hustý tmel se špatně roztírá a vytváří hrboly. Ideální konzistence připomíná hustou kaši, která drží na stěrce, ale přesto se dobře roztírá. Vždy míchejte v čisté nádobě a používejte studenou, ne ledovou vodu. Množství vody najdete na obalu, ale berte ho jako orientační – vždy přidávejte prášek postupně a rychle míchejte, aby v něm nevznikly hrudky. Nechte směs pár minut odstát a poté ji krátce promíchejte znovu. Tím aktivujete pojiva a tmel získá potřebnou pevnost.
Mnoho lidí také podcení broušení. Myslí si, že stačí přejet brusným papírem a hotovo. Výsledkem jsou pak viditelné přechody mezi tmeleným místem a zbytkem desky, případně vybroušené důlky byt v paneláku místech, kde tmel přebrousili až na papír. Ideální je brousit jemným brusným papírem (zrnitost kolem 120 až 150), a to krouživými pohyby bez velkého tlaku. Po broušení vždy povrch očistěte od prachu, nejlépe vlhkým hadříkem. Pokud jste někde přebrousili, nesnažte se to zamaskovat další vrstvou barvy. Místo toho naneste do důlku novou tenkou vrstvu tmelu, nechte zaschnout a znovu přebruste. Teprve pak je povrch připravený k malbě.
Nejčastější chybou je nanášení příliš silné vrstvy tmelu najednou. Tmel se pak smrští a popraská, případně vytvoří vzduchové bubliny. Stejně problematické je tmelení při nesprávné teplotě nebo vlhkosti – ideální je suché prostředí kolem 20 °C. Před broušením zkontrolujte, zda je tmel zcela suchý; vlhký tmel se na brusném papíře rozmazává a zanáší ho. Broušení provádějte až po úplném vytvrdnutí, jemným brusným papírem a krouživými pohyby. Prach po broušení odstraňte suchým hadříkem nebo vysavačem, aby neovlivnil další vrstvy.
Když se řekne tmelení sádrokartonu, většina lidí si představí rychlou fázi před malováním. Jenže právě tady vzniká nejvíc chyb, které se po natření projeví jako praskliny, viditelné spoje nebo nerovnosti. Nejde o to, jak rychle to stihnete, ale jak pečlivě připravíte povrch. Často se zapomíná, že tmel není univerzální výplň a že každá vrstva potřebuje svůj čas na zaschnutí. Pokud spěcháte, výsledek se dostaví – jen ne ten, který jste chtěli.
Pro správnou funkci mezery je důležité její větrání. Nejde o to jen nechat dutinu uzavřenou, ale zajistit, aby měla možnost komunikovat s vnějším prostředím. U podkroví se proto používají větrací otvory u okapu a hřebene střechy. Pokud tyto otvory chybí, vzduchová mezera se stane mrtvým prostorem, kde se vlhkost hromadí. Při montáži myslete na to, že mezera by měla být souvislá – přerušení roštem, kabeláží nebo jinými instalacemi snižuje její účinnost. Větrací profil u hřebene nechte volný a nezakrývejte ho izolací.
If you have any queries regarding exactly where and how to use rekonstrukce Bytu, you can get hold of us at the web site.
