Na závěr si nechte čas na kontrolu roviny dlouhým pravítkem a vodováhou. Nerovnost větší než 2 milimetry na metr je vidět i po vymalování, zvláště při bočním světle. Pokud najdete vadu, If you cherished this article and also you would like to get more info concerning barvy stěn do obýváKu kindly visit our own web-site. opravte ji ještě před tmelením. Po dokončení nechte místnost alespoň dva dny větrat a vytemperovat, aby tmel i barvy dobře zaschly. Pak už jen stačí napenetrovat povrch a nanést finální malbu.
Pokud chcete podhled zatížit něčím těžším, například lustrem nebo závěsným osvětlením, musíte do roštu doplnit výztužné příčné profily přesně v místě uchycení. Sádrokartonová deska sama o sobě neunese ani lehký lustr. Stejně tak pro bodová světla vyřízněte otvory až po namontování desek, nikdy ne předem. Řezání otvorů před montáží vede k posunu a nepravidelným okrajům. Při práci s vrtačkou a pilkou na sádrokarton dbejte na to, abyste nepoškodili profily za deskou.
Na rovině a s podložením – jinak se desky prohnou Desky nikdy neskladujte nastojato. I když se to zdá praktické, vlastní vahou se prohnou a hrany se poškodí. Správně je skladujte naležato na rovné ploše. Podložte je v rozestupech asi 40–50 cm stejně silnými dřevěnými hranolky, a to jak pod sebou, tak mezi jednotlivými vrstvami. Pokud skládáte více balíků na sebe, maximální výška by neměla přesáhnout 1,5 metru. Přesněji: každý balík o šířce 125 cm by měl mít maximálně 8–10 desek, pokud je skládáte na sebe. Jinak hrozí, že spodní desky prasknou pod tlakem.
Nakonec si ověřte, že je mezera vzduchotěsná ve směru do interiéru. Parozábrana musí být dokonale nalepená na všech spojích a prostupech, jinak bude teplý vzduch pronikat do mezery a ochlazovat se. Kvalitní provedení poznáte tak, že v zimě na deskách není žádná námraza a v létě se podkroví nepřehřívá. Pokud už máte hotovou montáž, mezera se obtížně dodělává, takže vždy před zaklopením desek zkontrolujte, že je prostor volný a průchozí. Jednoduchá sonda z drátu vám prozradí více než jakákoli teorie.
Co se týče ceny, celkové náklady se odvíjejí hlavně od počtu vrstev, typu desek a délky profilů. Samonosný systém vás vyjde dráž než klasický rošt, protože spotřebujete více materiálu na ztužení. Ušetříte ale na práci – montáž je rychlejší, protože odpadá zavěšování a nivelace roštu. Pro malé místnosti do patnácti metrů čtverečních je to ideální řešení, u větších ploch už je lepší sáhnout po tradiční montáži s visacím systémem.
Zkušenosti z praxe ukazují, že největší bolesti bývají s akustikou. Samonosná konstrukce totiž nepřenáší vibrace do stropu tak jako rošt, což je výhoda, ale jen tehdy, pokud do dutiny vložíte minerální vatu. Bez ní se podhled chová jako membrána a zvuk se odráží zpět do místnosti. Pokud tedy děláte podhled v obývacím pokoji nebo kanceláři, vatu nevynechávejte. Před montáží si také rozvrhněte místa pro vypínače a zásuvky – dodatečné řezání do hotové konstrukce je nepříjemné a zbytečně naruší povrch.
Nakonec si dejte pozor na to, že parozábrana nekončí u stěny. Musí navazovat na parozábranu ve stropě a podlaze, jinak se vlhkost rozšíří do dalších částí domu. V rozích a u styku s betonovou podlahou fólii vytaženou alespoň 15 cm na stěnu a zalepenou. Pokud tam děláte sokl, fólie se skryje pod ním. Nikdy nepočítejte s tím, že to „nějak spraví" sádrokarton nebo obklad. Bez souvislé parozábrany je celý systém jen iluzí. Pokud si nejste jistí, jestli jste vše provedli správně, udělejte si před zavřením stěn test: projděte všechny spoje a přelepte i ty, které vypadají těsné. Jedna malá netěsnost znamená víc než celá desítka metrů fólie navíc.
Montáž samonosného podhledu rekonstrukce koupelny krok za krokemčíná tam, kde končí klasické rošty. Místo zavěšení na stropní konstrukci se desky ukotví přímo do obvodových stěn a vytvoří tak volnou rovinu. Tento systém šetří výšku místnosti jen minimálně, ale vyžaduje přesný výpočet zatížení. Pokud se do podhledu chystáte zabudovat bodová světla, kabeláž či vzduchotechniku, počítejte s tím, že každý kilogram navíc mění chování celé konstrukce.
Pozor si dejte i na místa u hřebene a u okapů. Vzduchová mezera musí být propojená s venkovním prostředím, jinak se v ní nebude pohybovat vzduch a její smysl se ztratí. Větrací otvory umístěte tak, aby byly chráněné před hmyzem a nečistotami, ale zároveň aby umožňovaly přirozené proudění. Ideální je kombinace spodních a horních štěrbin, které vytvoří komínový efekt. Při rekonstrukci staršího podkroví si ověřte, že stávající konstrukce mezeru umožňuje – někdy je nutné zesílit krokve nebo přidat příčné laťování.
Dalším častým problémem je napojení desek. Samonosný systém nepotřebuje nosný rošt, ale spáry mezi deskami musí být přesně na polovině šířky profilu. Řezané hrany vždy zbrousíte a před tmelením napenetrujete. Při montáži dvou vrstev posouváte spáry mezi vrstvami minimálně o jednu vzdálenost profilů, čímž předejdete vzniku trhlin. Šrouby utahujte tak, aby hlavička byla těsně pod povrchem, ale ne protržená – ideální je mírné „přizvednutí" papíru.
