Důležité je ale nezaměňovat povrchovou úpravu s celým jádrem. Impregnovaný sádrokarton má hydrofobní přísady přímo úložné prostory v malém bytě sádrovém jádře, takže chrání i při řezání nebo poškození. U běžného typu je odolnost pouze na povrchu, a proto se nehodí do vlhkých prostor. Při výběru vždy ověřte technický list výrobku – impregnovaný typ bývá označen jako vhodný do vlhkého prostředí a má nižší nasákavost.
Praktická zkouška: vezměte malý vzorek a položte ho na 24 hodin do misky s vodou. Impregnovaný sádrokarton udrží tvar a pevnost, běžný nabobtná a rozpadá se. Tento test se hodí, pokud máte pochybnosti o dodaném materiálu. Zkontrolujte také hrany – impregnovaný typ má často barevně odlišené i hrany, zatímco běžný zůstává jednotně šedý.
Na co si dát pozor při hledání v anglických návodech Když už najdete správný termín, pozor na tloušťku desky. Český standard je 12,5 mm, anglický „drywall" se běžně prodává v tloušťkách 12,7 mm (1/2 palce) nebo 15,9 mm (5/8 palce). Pro běžné příčky vám 12,7 mm stačí, ale pokud děláte strop s větším rozpětím, volte 15,9 mm. Než začnete řezat, vždy si změřte, jakou tloušťku máte – ve smíšených zásobách se snadno spletete. Řezání je jiná kapitola: anglické návody používají výrazy „score and snap" (naříznout a zlomit) nebo „cut with a utility knife". To je stejný postup, který znáte z češtiny – naříznete karton, zlomíte, proříznete druhý karton – ale pozor na směr. Sádrokarton má dvě strany, které se liší: jedna je hladká, druhá má mírně zdrsněný povrch. Vždy řezejte z hladké strany, jinak se vám deska zlomí nerovně.
Vlhkost je dalším častým zdrojem problémů. Do koupelny nebo kuchyně musíte použít impregnované desky (zelená barva) a hydroizolační stěrku do sprchového koutu. I tak je nutné zajistit dostatečné větrání, protože sádrokarton není vodotěsný – pouze odolnější. Při montáži do místností s vyšší vlhkostí vždy použijte pozinkované profily a dejte pozor na řezání – třísky ze zinku mohou způsobit korozi, proto je nutné profily řezat pilkou na kov a hrany začistit.
Základní rozdíl spočívá v materiálu a způsobu výroby. „Drywall" je obecné označení pro suchou montáž stěn, tedy i pro samotné desky. „Gypsum board" zdůrazňuje, že jádro tvoří sádra (gypsum) – to je přesně to, co znáte z českých stavebnin. „Plasterboard" se používá hlavně v Británii a Austrálii, kde označuje sádrokartonovou desku s papírovými líci. „Sheetrock" je chráněná ochranná známka jednoho výrobce, ale v běžné řeči se používá jako synonymum pro jakoukoli sádrokartonovou desku. Pokud tedy v anglickém návodu uvidíte „sheetrock", nelekejte se – je to pořád sádrokarton.
Při montáži svépomocí často podceníte i logistiku. Sádrokartonové desky jsou těžké a křehké, takže je nemůžete jen tak opřít o zeď na chodbě. Potřebujete volný prostor pro manipulaci a ideálně pomocníka, který vám desku přidrží u stropu. Bez druhé osoby se montáž stropu stává téměř nemožnou, a pokud budete čekat na pomoc, prodlouží se celý projekt o dny. Také si připravte všechny potřebné šrouby, spojky a tmel předem, protože každá cesta do obchodu v průběhu práce znamená přerušení a ztrátu koncentrace.
K opravě budete potřebovat tmel na sádrokarton, špachtli, smirkový papír a zmíněnou výztužnou pásku. Nanášejte tmel ve dvou až třech tenkých vrstvách, každou nechte důkladně zaschnout. Mezi jednotlivými vrstvami povrch lehce přebruste, aby nevznikaly nerovnosti. Při broušení používejte jemnější zrno (kolem 120–150) a postupujte krouživými pohyby. Snažte se nezabrousit do samotného papíru sádrokartonu, protože tím byste vytvořili nové místo pro vznik trhliny.
Po upevnění desek přichází na řadu tmelení spár. Použijte kvalitní tmel a výztužnou pásku, která zabrání prasklinám. Nezapomeňte, že sádrokarton musí být ve všech spojích dokonale hladký – teprve poté můžete nanést finální omítku nebo barvu. V této fázi je také vhodné vyříznout otvory pro osvětlení, ale pamatujte na to, že každý otvor v parozábraně musí být ošetřen těsnicí manžetou, jinak se naruší celá parozábrana. If you liked this information and you would certainly such as to obtain even more facts pertaining to Rekonstrukce Bytu kindly see our own page. Pokud si nejste jistí, svěřte tuto část odborníkovi, protože po dokončení interiéru už nelze případné chyby snadno opravit.
Základem je připravit trhlinu tak, aby tmel dobře držel. Ostrým nožem prasklinu rozřízněte do tvaru písmene V, čímž odstraníte uvolněné části a zvětšíte plochu pro přilnutí. Okraje napenetrujte vhodným podkladovým nátěrem, nechte zaschnout a teprve poté pokračujte. Mnoho lidí dělá chybu, že tmel nanesou přímo na zaprášený povrch, výsledkem je pak nová prasklina během pár týdnů. Pokud je trhlina delší než dvacet centimetrů, vyztužte ji páskou ze skelné tkaniny, kterou vtlačíte do první vrstvy tmelu.
