Nejprve si zjistěte celkové stoupání a délku trasy. Z toho dopočítáte průměrné stoupání v metrech na kilometr, které vám napoví, jak náročný profil vás čeká. Pokud trasa obsahuje dlouhé úseky nad 100 metrů stoupání na kilometr, počítejte s tím, že budete muset zařadit nižší převody a občas i odpočinek. Pro první horské výlety volte trasu s maximálně 60–80 metry stoupání na kilometr, For úLožNé Prostory V MaléM Bytě more info regarding http://Ratten-Wiki.de/ take a look at our internet site. abyste měli rezervu na nečekané technické pasáže.
Nezapomeňte také na kontrolu výstroje. Před prvním sněhem je vhodné vyměnit letní boty za nepromokavé, zkontrolovat, že s sebou máte čelovku, a přidat barvy stěn do obýváku batohu termosku s horkým nápojem a něco navíc na oblečení. Typická chyba je spoléhat se na to, že „to za tři hodiny stihnu". Jenže v zimě se tma stahuje rychle a teplota klesá prudce. Bezpečnostní rezerva není zbytečná.
Nezapomínejte ani na tkaničky a vnitřní stélku. Tkaničky jsou sice drobnost, ale jejich přetržení při výstupu dokáže znepříjemnit celý den. Mějte v záloze jedny navíc, stojí pár korun a v batohu nezaberou místo. Stélku vyndávejte po každém mokrém byt v panelákuýletu a sušte ji odděleně. Pokud se v botě objeví zápach, neřešte to přestřikem voňavky, ale vyndáním stélky a důkladným vysušením. Vnitřek boty čas od času vydezinfikujte octovou vodou v poměru jedna ku třem, nechejte zaschnout a pak impregnujte.
Proč se vyplatí impregnaci nevynechávat a jak na to Impregnace není luxus, ale nutnost. Většina turistických bot má membránu, která chrání před vodou, ale jen tehdy, když je svršek správně ošetřený. Bez impregnace se látka nasákne, membrána přestane dýchat a noha se začne potit. Nanášejte prostředek vždy na čistou a suchou botu, ideálně večer před túrou. Pozor na množství — příliš silná vrstva ucpe póry a bota přestane odvádět vlhkost. Jedna tenká vrstva stačí, případně ji po zaschnutí zopakujte. Impregnaci obnovujte podle frekvence chození, ne podle kalendáře. Pokud se voda na botě nesráží do kapek, ale vsakuje se, je čas na novou vrstvu.
Důležité je také nastavit si maximální denní převýšení, které jste schopni zvládnout bez újmy. Obecně platí, že pro začátečníka je to kolem 500–800 metrů, pro pokročilejšího cyklisty 1200–1500 metrů. Přesný limit si ale určete podle vlastní zkušenosti – pokud jste v posledních měsících nejezdili, snižte ho o třetinu. A vždy počítejte s tím, že na hřebenech mohou být silné boční větry, které vám do kopce přidají dalších 10–20 % námahy.
Druhý velký problém je ignorování bláta a soli. Po túře v dešti nebo v zimě se na botách usadí nečistoty, které obsahují agresivní látky. Pokud je necháte zaschnout, začnou sežírat povrchový materiál i švy. Stačí pět minut: kartáč s tvrdšími štětinami, vlažná voda a jemné mýdlo. Vyhněte se agresivním čisticím prostředkům, rozpouštědlům a vysokotlakému čističi. Ten dokáže zničit voděodolnou úpravu i podlepení podešve během jediné aplikace. Po umytí boty vždy nechte důkladně vyschnout, než je ošetříte impregnačním prostředkem.
Častou chybou je spoléhat na jeden zdroj, který je sice přehledný, ale neobsahuje výškopis nebo naopak ignoruje turistické značení. Když srovnáte dvě mapy, zjistíte, že jedna ukazuje cestu, která vede přes pastviny se zvířaty, a druhá ji zakresluje jako pěšinu podél plotu. V takovém případě je lepší dát na mapu s podrobnějším terénem, protože ta většinou lépe vystihuje reálný stav. Přestávka uprostřed pole bez možnosti úniku před deštěm není nic příjemného – srovnání vám pomůže vybrat místo pod stromy nebo u kamenné zídky, kde se dá schovat.
Před odchodem si také ověřte, zda je na trase otevřená nějaká chata či přístřešek. Většina horských služeb doporučuje mít mapu přímo v mobilu i v papírové podobě, protože baterie v chladu rychleji ubývá. A pokud plánujete jít na méně frekventovanou trasu, napište někomu blízkému, kudy přesně půjdete a kdy plánujete návrat. To není formalita, ale pojistka pro případ, že se něco stane.
Když plánujete celodenní výlet, většina lidí si otevře první mapu, kterou najde, a začne hledat trasu. Teprve na místě zjistí, že je cesta delší, než čekali, nebo že po ní nevedou žádné lavičky ani přístřešky. Přitom stačí pár minut strávených srovnáním různých map, abyste se těmto nepříjemnostem vyhnuli. Nejde o to, která mapa je „nejlepší", ale o to, že každá z nich ukazuje něco jiného a společně dávají úplný obraz terénu.
Podešev je další slabé místo, které většina lidí přehlíží. Pryž časem tvrdne a ztrácí přilnavost, zejména pokud boty skladujete na přímém slunci nebo v blízkosti zdrojů tepla. Skladujte je v suchu, v tmavém prostředí, ideálně v látkovém pytli. Nevhodné jsou plastové krabice, které zadržují vlhkost a podporují růst plísní. Před zimní sezónou zkontrolujte vzorek podešve. Pokud je sjetý na jednom místě, nečekejte na úplné opotřebení — podešev lze u kvalitnějších bot vyměnit. Výměna je levnější než nákup nových a prodlouží životnost o roky.
