Klíčové je také přerušení kontaktu s kovem, který vede elektřinu. Sundejte si z těla cokoliv kovového: hodinky, řetízky, náušnice, ale samozřejmě i cepín, mačky nebo turistické hole. Pokud je máte v ruce, odhoďte je dál od sebe. Mobilní telefon v kapse je v pořádku, ale pokud ho právě nepoužíváte, nechte ho vypnutý. Rozhodně netelefonujte a nepoužívejte selfie tyč. Také se držte dál od kovových lan a řetězů na zajištěných cestách – při bouřce se jim vyhněte úplně, i kdyby to znamenalo čekat na jejich konci.
Základem je malý nepromokavý obal – ideálně látkový sáček nebo pevná krabička, která se nezmačká. Do ní dejte jen to, co opravdu využijete: náplasti na puchýře (raději více velikostí), sterilní čtverce, jednorázové rukavice, mikroporézní náplast a obinadlo. Přidejte dezinfekci v malém balení, nejlépe ve formě spreje nebo jednotlivých ubrousků. Tekutý dezinfekční roztok v lahvičce zabere místo a může se rozlít – ubrousky jsou praktičtější.
Běžnou chybou je hledat úkryt pod osamělým stromem nebo skálou. Osamělý strom je terčem blesku a skalní převis je často jen „střechou", která vás neochrání před bočním výbojem. Další častou chybou je ignorování prvních příznaků bouřky. Pokud slyšíte hrom, jste už v dosahu blesku. Nenechte se ukolébat tím, že bouřka je ještě daleko – obloha se může zatáhnout během pár minut. Sledujte předpověď počasí před výstupem a pokud má být odpoledne bouřka, naplánujte túru tak, abyste byli do té doby dole.
Dalším častým balastem jsou obvazy a polštářky všech velikostí. Místo pěti druhů náplastí si vezměte jedno univerzální balení a doplňte je cívkou leukoplasti, kterou ustřihnete přesně podle potřeby. Podobně funguje elastické obinadlo: jeden kus stačí, pokud ho umíte použít na kotník i zápěstí. Nezapomeňte ale na to, že obinadlo bez fixace nemá smysl, takže k němu patří jen jedna malá spona.
Co si pohlídat, když už odpad vznikne I při nejlepší snaze se nějaký odpad objeví – třeba obal od bonbonu nebo použité kapesníčky. Důležité je mít v batohu malou nepromokavou tašku nebo sáček, do kterého odpadky uklidíte. Nikdy neházejte ani organické zbytky jen tak do křoví. Jablko nebo chleba sice vypadají neškodně, ale zvířata si na ně zvyknou a pak hledají potravu u cest, což jim škodí. Odpadky si proto vždy odneste až domů, kde je roztřídíte. Na českých trasách sice bývají odpadkové koše, ale ne vždy jsou poblíž a jejich obsah se často stává pastí pro zvěř.
Zásadní je vybavení. Dítěti oblečte vrstvy, které lze snadno sundat, a nepodceňte pokrývku hlavy – na horách slunce pálí i úložné prostory v malém bytě polostínu. Do batohu dejte vždy náhradní ponožky a lehkou nepromokavou bundu, i když je ráno jasno. Počítejte s tím, že se děti rychle zpotí při chůzi do kopce a při sestupu prochladnou. Svačinu rozdělte na více menších porcí a berte i něco sladkého pro rychlou energii – ale pozor, ať to není jen čokoláda, která v teple rozpustí celý batoh.
Typickou chybou je také balení velkých tub mastí a gelů. Zkuste si z každé tuby odlít malé množství do označené mini dózy nebo použijte sáčky, které běžně dostanete v lékárně. Tím ušetříte desítky gramů. U prášků na bolest platí, že je můžete vyjmout z blistru a dát do malé krabičky, ale vždy si k nim napište název a dávkování. Bez toho byste v případě nevolnosti nevěděli, co vlastně užíváte.
Plánujete výlet do Krkonoš s dětmi a chcete, aby to nebyl boj o každý kilometr? Nejčastější chyba rodičů je podcenit převýšení a délku trasy. Dítě v terénu ujde zhruba polovinu toho, co zvládne dospělý, a k tomu potřebuje častější přestávky. Než vyrazíte, spočítejte si reálný čas s rezervou na hraní, sbírání klacíků a pozorování vleků. Místo plánování vzdálenosti v kilometrech si raději zjistěte, kolik metrů stoupání trasa má – právě to děti (i jejich nohy) nejvíc vyčerpá.
Myslete na to, že malé děti potřebují během dne i odpočinek. Naplánujte si delší zastávku na louce nebo u potoka, kde si mohou hrát. Nosítko je skvělé pro nejmenší, ale pro tříleté dítě, které chce jít samo, je lepší ho nechat jít a jen ho občas vysadit na ramena, když už opravdu nemůže. Častým oříškem je i toaleta – na horách nebývá vždy vše dostupné, takže si s sebou vezměte malou cestovní sadu s vlhčenými ubrousky a sáčkem na odpadky. To oceníte v momentě, kdy dítě rekonstrukce koupelny krok za krokemčne zoufale tlačit.
Než vyrazíte na jednodenní výlet, pravděpodobně si sbalíte vodu, svačinu a mapu. Ale co lékárnička? Mnoho lidí ji podcení, protože si řekne, že na pár hodin nic nemůže nastat. Přitom právě na kratších výletech se stává, že v batohu chybí i základní náplast nebo tableta proti bolesti. Přitom nejde o to nosit s sebou půlku lékárny, ale umět si poradit s nejčastějšími situacemi, které vás na trase potkají.
For those who have virtually any issues concerning where and the best way to make use of přečtěte si více, you are able to e mail us at our own web site.
