Jak přežít, když se všechno zvrtne: signály a návrat Pokud zjistíte, že jste ztratili směr, zastavte se a nepanikařte. Prvních deset minut rozhoduje. Vytáhněte mapu a pokuste se určit, odkud jste přišli. Podle terénu hledejte vodítka: potok, který teče z kopce, údolí s jasnou orientací, nebo stopy, které jste zanechali. Klidně se vraťte po vlastních stopách, dokud jsou vidět. Typická chyba je pokračovat dál v naději, že za dalším kopcem se to vyjasní. Mnohem lepší je vrátit se na poslední známé místo, i když to znamená jít kus zpět.
Nakonec zkontrolujte, jak batoh sedí. Upevněte bederní pás, který by měl být kolem boků, a utáhněte ramenní popruhy. Většina váhy by měla spočívat na bocích, ne na ramenou. Pokud máte batoh s hrudním popruhem, zapněte ho v úrovni hrudníku. Před odchodem si batoh zvažte – víkendový batoh by neměl vážit víc než deset kilogramů. Pokud váží víc, zkuste vymyslet, co můžete nechat doma. Lehčí batoh znamená méně únavy a více radosti z túry.
Praktický postup je jednoduchý: vyberte si v dálce cíl, který je vidět, a jděte k němu. Když musíte obejít překážku, zastavte se, najděte si nový cíl za ní a pokračujte. Nikdy nechoďte s hlavou skloněnou k zemi – kontrolujte, jestli se terén před vámi shoduje s tím, co jste viděli z vyvýšeniny. Pokud máte pochybnosti, vraťte se po vlastní stopě zpět na poslední místo, kde jste si byli jistí. Vracet se není prohra, ale jediný způsob, jak se vyhnout bloudění v kruhu.
Než vyrazíte, osvojte si také pravidlo, že říkáte někomu, kam jdete a kdy se vrátíte. To není zbytečná opatrnost, ale základní bezpečnostní návyk. V neznačeném terénu se snadno přeceníte, když je hezky, ale počasí se může změnit během hodiny. Sbalte si vždy něco navíc – teplou vrstvu, jídlo, vodu a nabitý mobil v nepromokavém obalu. A hlavně: když si nejste jistí, raději se vraťte. Zabloudit není ostuda, ale nerozvážnost, když pokračujete dál bez jasného plánu.
Pohybujte se tak, abyste byli pro ostatní viditelní. Ve volném terénu bez značek platí: čím výše, tím lépe. Vystupte na hřeben nebo otevřenou planinu, abyste měli rozhled. Pokud potřebujete pomoc, použijte píšťalku – tři krátké signály jsou mezinárodně uznávané jako volání o pomoc. Zrcátko nebo lesklá plocha může pomoci zaujmout pozornost letadla nebo vzdálených lidí. Nechoďte v údolích a tmě, pokud to není nutné – v údolí je špatný výhled a riskujete zranění při pádu.
Základní pomůcka je kompas a mapa s vrstevnicemi. Mobilní aplikace sice fungují, ale jen dokud mají signál a baterii. Vezměte si s sebou klasickou papírovou mapu a naučte se z ní číst tvary terénu. Vrstevnice, které jsou hustě u sebe, znamenají prudký svah; roztažené vrstevnice naopak mírné stoupání. Praktický postup: najděte si na mapě dva výrazné body – vrchol, sedlo, skalní útvar nebo koryto potoka. Pak je spojte pomyslnou linií a podle ní jděte. Vyhnete se tak časté chybě, kdy se soustředíte jen na to, co vidíte před sebou, a ztratíte přehled o tom, kam se terén celkově stáčí.
Jak z vrstevnic vyčíst tvar terénu, nejen výšku Vrstevnice spojují body se stejnou nadmořskou výškou, ale jejich tvar prozrazuje mnohem víc. Pokud se čáry stáčejí do ostrého údolí, čeká vás údolí s potokem. Naopak vyklenutí vrstevnic směrem dolů značí hřeben. Vrchol kopce poznáte podle uzavřených kroužků, přičemž nejvyšší bod je obvykle označen kótou – číslem s výškou. Nezaměňte ale kótu s vrstevnicí: kóta je vždy přesné číslo, zatímco vrstevnice má interval, který se liší podle měřítka mapy.
Důležitá je také konstrukce zámku, který drží délku. Levné modely mívají plastové páčky, které se povolují a při chůzi se hůl zkracuje. Kvalitní hole mají hliníkové zámky s pojistkou nebo systém twist-lock. Při nákupu vždy zkontrolujte, zda zámek pevně drží, a to i při zatížení. Pokud se hůl sklápí nebo prokluzuje, je to důvod k reklamaci.
Začněte tím, že si uvědomíte, po čem právě jdete. Pokud se pohybujete po měkké lesní hrabance z jehličí a listí, pak přijdete na úsek s tvrdou, udusanou hlínou nebo s kameny, nejste na náhodném místě. Tvrdé podloží s ostrými úlomky hornin obvykle signalizuje blízkost skalního podloží nebo hřebene. Naopak náhlý přechod k písčité, sypké půdě často znamená, že se blížíte k vodnímu toku nebo k náplavové oblasti. Tyto přechody nejsou náhodné; kopírují geologickou stavbu krajiny.
Základní pravidlo pro výšku holí zní: postavte se do tenisek a nechte ruce volně podél těla. Zápěstí by mělo být přesně v úrovni držadla hole, když ji postavíte na zem. Pro běžnou chůzi po rovině platí, že úhel v lokti má být kolem 90 stupňů, když držíte madlo. Pokud chodíte převážně do kopce, zkraťte hole o 5 až 10 centimetrů, abyste mohli efektivněji tlačit. Naopak při sestupech je prodlužte, aby přebíraly část zátěže z kolen. osvětlení v obývákuětšina kvalitních holí má teleskopický systém s rozsahem 60 až 140 centimetrů, takže si délku snadno nastavíte podle aktuální situace.
If you beloved this article and you would like to obtain more details concerning Barvy StěN Do ObýVáKu kindly visit our own website.
