Nakonec si uvědomte, že túra není závod. Přizpůsobte tempo psovi, zejména pokud je mladý, starší nebo méně trénovaný. Pokud pes začne zrychlovat nebo tahat, znamená to únavu nebo přetížení. Pak je lepší zkrátit výlet nebo zvolit odpočinkový den. Trpělivost a konzistence ve výcviku se vyplatí – během pár výletů pes pochopí, že klidná chůze na vodítku znamená více zábavy pro oba.
Když už máte botu doma, nespěchejte s celodenním výletem. Nechte si ji zvyknout na nohu postupně: nejdřív hodinová procházka po rovině, pak kratší výlet do kopce. Mnoho žen dělá tu chybu, že si nové boty nasadí na vícedenní túru a pak si zničí nohy tak, že se jim udělají puchýře, které se hojí týdny. Bota se přizpůsobí vaší noze, ale jen pokud jí dáte čas. Noste ji doma u televize, na nákupu, na procházce se psem. Až po dvou až třech týdnech nošení můžete vyrazit na delší trasu.
Klíčové je naučit psa reagovat na změnu směru. Před každou zatáčkou nebo křižovatkou zpomalte a řekněte „vpravo" nebo „vlevo". Pokud pes nereaguje, zastavte a počkejte, až se na vás podívá. Teprve pak pokračujte správným směrem. Tato komunikace zabrání nečekanému škubnutí, když pes vyrazí za zvěří.
Častou chybou je i přeceňování sil psa. Ne každý pes je rozený horolezec. Sledujte jeho chování, dýchání a chuť k pohybu. Vysoká zátěž, hlavně v horku, může vést k přehřátí. Vždy proto mějte v batohu chladicí podložku nebo alespoň vlhký ručník, kterým psa ochladíte. A nikdy, ale opravdu nikdy nenechávejte psa v autě, i když je venku příjemně. Teplota uvnitř roste rychle a pes se může udusit. To není rada, to je výstraha.
If you are you looking for more info on osvětlení v obýváku stop by the web site. Praktická rada: pokud jdete s dětmi nebo v náročném terénu, naučte je rozlišovat barvy a tvary. Dítě, které pozná červený pás, už nikdy nezabloudí, byt V paneláku pokud nebude panikařit. Vždy si před výletem zjistěte, jakou barvu má vaše trasa, a zapamatujte si konečný cíl. Na rozcestníku pak stačí najít tuto barvu a sledovat šipky – ale pozor, někdy se barvy kříží, takže si ověřte, že jdete po té správné.
Další častou chybou je ignorování doplňkových tabulek. Malá žlutá tabulka s číslem a názvem cíle vám řekne, že jdete správně, ale pokud na ní chybí pás, může jít o odbočku ke studánce či vyhlídce. Než zabočíte, ověřte si, zda cíl na tabulce odpovídá vašemu plánu. Služební značky (např. naučné stezky) mívají vlastní symboly, ale ty se řídí jiným systémem – nenechte se zmást, když na nich chybí klasický pás.
Většina psů si na túře poraní tlapky, a to je chvíle, kdy se hodí znát základní ošetření. Pokud pes kulhá, okamžitě zastavte a prohlédněte polštářky. Častým problémem jsou zažrané ostré kamínky nebo suchá kůže. V takovém případě tlapku vyčistěte, namažte balzámem a zvažte nasazení ochranných psích bot. Ne, není to přehánění, je to praktické řešení, které vám ušetří nošení psa v náručí z kopce. Nezapomeňte ani na reflexní prvky nebo světýlko na obojek, hlavně když se začne stmívat.
Poslední bod, který mnoho lidí podceňuje, je správné vedení psa. Na úzkých stezkách a v místech s výhledem držte psa na vodítku, a to ne kvůli ostatním turistům, ale pro jeho vlastní bezpečnost. Pes, který se vyřítí za srnou, může skončit na dně rokle. Naučte ho povel \"k noze\" a \"stůj\", to vám ušetří spoustu nepříjemných situací. A pokud je pes zvyklý běhat volně, nasaďte mu nepromokavý obojek s adresou, pro případ, že se ztratí. To je zodpovědnost, bez které by se žádný pejskař neměl na túru vydat.
Když pruhy končí: co dělat na rozcestí a v nejistotě Největší chyba bývá spoléhat na to, že značka povede až k cíli bez jakékoli pozornosti. Na rozcestí se často mění barva trasy nebo se cesta rozděluje na dvě různé. Před odbočením se zastavte, zkontrolujte směrovku a porovnejte, jestli barva na ní odpovídá té, kterou jste sledovali. Typický problém nastává, když dvě trasy vedou kousek společně a pak se oddělí – značky bývají umístěné těsně za rozdělením, takže pokud jdete příliš rychle, snadno minete odbočku. V takovém případě se nepokoušejte hádat, ale vraťte se na poslední jistý bod a prohlédněte si okolí.
Základem je voda a jídlo, ale ne jen tak ledajaké. Vodu berte s rezervou, pes spotřebuje víc, než si myslíte. Na delší túru se vyplatí investovat do skládací misky a naučit pít z lahve. Jídlo volte vysoce energetické, nejlépe granule určené pro sportující psy. Nezapomeňte na pamlsky – ne jako odměnu, ale jako rychlý zdroj energie v krizové situaci. A pozor, jídlo nikdy nesdílejte s psem z vlastní ruky, pokud jste předtím nepoužili dezinfekci na ruce. Problémy s trávením na túře jsou to poslední, co chcete.
