Jak krájet a skladovat, aby vůně
zůstala uvnitř listů Krájení bylinek má svá pravidla. Jemné lístky raději natrhejte rukama, nebo nasekejte ostrým nožem těsně před použitím. Tupý nůž listy spíš rozdrtí, čímž se silice uvolní předčasně a během vaření se vypaří. Jestliže chcete bylinky přidat do studeného jídla, jako je salát nebo pomazánka, nasekejte je a nechte pět minut odpočinout
osvětlení v obýváku malém množství oleje – tuk pomáhá rozpustit aromatické látky a ony se lépe spojí s pokrmem.
Největší chyba bývá přidávat bylinky na začátku vaření. Jemné listy jako bazalka, koriandr, petrželka nebo kopr by měly přijít do hrnce až úplně na konci, ideálně těsně před podáváním. Stačí je nechat prohřát pár desítek sekund, aby se uvolnily silice, ale nevařit je. Výjimkou jsou tvrdší bylinky – rozmarýn, tymián, šalvěj nebo bobkový list –, které naopak potřebují delší tepelnou úpravu, aby změkly a předaly chuť do omáček či vývarů.
Posledním tipem je kombinovat bylinky s dalšími ingrediencemi chytře. Kyselina (citron, ocet) zvýrazní svěží chuť, ale pokud ji přidáte příliš brzy, rozloží jemné listy. Sůl naopak z bylinek vytahuje vodu, takže je nikdy nesolte předem, pokud je nechcete použít do nálevu. Až budete příště vařit, dejte si pozor na tyto čtyři faktory – čas, teplo, vlhkost a způsob krájení – a bylinky se vám odvděčí plnou chutí.
Nejčastější chybou bývá přelévání a nedostatek světla. Truhlík s bylinkami musí stát na světlém místě, ideálně s přímým sluncem alespoň polovinu dne. V hlubokém stínu se bylinky vytahují, ztrácejí aroma a jsou náchylné k chorobám. Naopak na prudkém poledním slunci může půda rychle vysychat, proto v horkých dnech zalévejte raději ráno a večer. Přidáním mulče z drobného štěrku nebo keramzitu na povrch půdy snížíte odpařování vody a omezíte růst plevele.
Když bylinky raději nesušit: jiné cesty uchování Ne všechny rostliny sušení snášejí dobře. Máta, meduňka nebo bazalka ztrácejí sušením výrazně na chuti. U nich se vyplatí mražení – nasekané bylinky vložte do sáčků nebo formiček na led a zalijte trochou oleje či vody. Takto připravené si zachovají svěží chuť až půl roku. Sušení naopak skvěle funguje u tymiánu, rozmarýnu, oregana, šalvěje nebo levandule. Tyto dřevnaté bylinky mají pevnější strukturu a sušení jim prospívá. Při sušení květů, jako je levandule nebo heřmánek, postupujte šetrněji – květy oddělte od stonků a sušte na plátýnku v tenké vrstvě.
Co rozhoduje v českých podmínkách Důležité je sledovat nejen kalendář, ale i aktuální počasí. Předpěstování má smysl tehdy, když můžete rostlinám zajistit dostatek světla. Na parapetu bez přisvětlení se sazenice vytáhnou a zeslábnou, takže venku pak trpí. Pokud nemáte světlý parapet nebo skleník, vsaďte spíš na přímý výsev. Přímý výsev je také méně pracný – odpadá přesazování, otužování i riziko, že sazenice po výsadbě šokují. Pro začátečníky je proto často jednodušší.
Mražení je častá záchrana, ale pozor na způsob. Pokud bylinky nasekáte, dáte do sáčku a zmrazíte, po rozmrazení z nich bude kaše s minimální vůní. Lepší je nasekat je, smíchat s trochou oleje a naplnit do formiček na led – takto připravené kostky pak jen vhodíte do hrnce. Sušení se hodí hlavně pro oregano, tymián nebo majoránku, ale i zde platí: sušte je rychle a ve tmě, světlo ničí chlorofyl i silice.
V českých podmínkách se vyplatí kombinovat oba způsoby. Například bazalku a majoránku předpěstujte, protože potřebují teplo a dlouhou sezónu. Koriandr, kopr a petržel vysévejte přímo ven – jsou levnější na pěstování a lépe chutnají, když rostou tam, kde je budete sklízet. Mějte na paměti, že přímý výsev je sice méně pracný, ale vyžaduje trpělivost a pečlivou péči o vlhkost. Předpěstování zase znamená starost o sazenice několik týdnů, ale odměnou vám bude dřívější a bohatší sklizeň. Vyberte si podle svých možností a nezapomeňte, že chyby jsou součástí učení.
Výběr druhů přizpůsobte místu, kam je chcete umístit. Petržel, pažitka, máta nebo meduňka snesou i polostín, zatímco rozmarýn, tymián, šalvěj a oregano vyžadují slunné stanoviště chráněné před větrem. Pokud máte jen
okenní parapet, vyberte si druhy, které dorůstají menší výšky, a kombinujte je tak, aby si navzájem nestínily. Větší rostliny, jako je libeček nebo křen, potřebují hodně prostoru a rozhodně se nehodí do malého truhlíku — vysaďte je raději do volné půdy.
Pro celoroční sklizeň je zásadní světlo. Pažitka potřebuje denně alespoň čtyři až šest hodin přímého slunce, jinak začne žloutnout a táhnout se. Na parapetu orientovaném na jih nebo západ se jí bude dařit bez umělého přisvětlování. Pokud máte tmavší byt, pořiďte si LED lampu na rostliny a umístěte ji asi nad listy. Bez dostatku světla se růst zastaví a rostlina přejde do klidové fáze, což je častý důvod, proč lidé v zimě zbytečně přicházejí o úrodu.
