Schodiště a portály: kde se přestavby nejčastěji prozradí Renesanční schodiště bývala přímá, s nízkými stupni a širokým mezipodestami, což souviselo s reprezentativním charakterem paláců. Pozdější úpravy často přidávaly točitá schodiště do úzkých šachet nebo měnily sklon stupňů. Všímejte si také zábradlí – renesance používala kamenické články s jednoduchými tvary, zatímco baroko přidávalo dekorativní kované mříže. Pokud je schodiště úzké a strmé, pravděpodobně vzniklo při přestavbě na byty nebo kanceláře, což byla běžná praxe v 19. a 20. století.
Jak se vyhnout nejčastějším komplikacím při výstu
Důležitým vodítkem jsou také kamenné portály u vstupů do místností. Původní renesanční portály mívají jednoduché ostění s pravoúhlým nebo mírným obloukovým zakončením a často nesou letopočet nebo erb. Při mladších přestavbách se tyto portály buď zazdívaly, nebo se do nich vkládaly užší dveře, čímž vznikly výrazně menší otvory s širokým kamenným rámem. Nechte proto zedníky, aby při bourání postupovali pomalu a zkontrolovali, osvětlení v obýváku zda za novodobou omítkou není původní kamenný prvek – jeho záchrana zvýší hodnotu celého domu.
For those who have almost any inquiries about where and also how you can make use of Barvy StěN Do ObýVáKu, you'll be able to call us in our own internet site. Začněte u stropů. Renesanční paláce měly převážně rovné dřevěné stropy s trámy, které byly pohledové a často bohatě profilované. Pozdější přestavby v baroku a klasicismu tyto stropy nahrazovaly štukovými klenbami nebo podhledy. Pokud narazíte na masivní dubové trámy s viditelnými spoji a jednoduchými řezbami, máte téměř jistotu, že jste v původním prostoru. U mladších úprav si všímejte, zda nejsou trámy skryté za novějším podhledem – někdy stačí sundat jen pár centimetrů sádry, abyste odhalili pravou renesanci.
Čemu se vyhnout při poznávání pražských mostů Typickou chybou bývá soustředit se pouze na sochy a dekorace. Věž na staroměstské straně mostu Legií ale skrývá schodiště, které stojí za zdolání. Výstup vám zabere pár minut, ale odmění vás pohledem na střechy Malé Strany, který nenajdete v žádném průvodci. Když už jste nahoře, zkuste si představit, jak tudy kdysi jezdily koňské tramvaje. Všímejte si také kolejových drážek v dlažbě – jsou připomínkou doby, kdy tudy projížděly první elektrické dráhy.
Při průzkumu respektujte terén a vlastnické vztahy – průchod přes soukromé pozemky vyžaduje souhlas majitele. Ostatně i samotný průzkum je lepší provádět mimo vegetační sezónu, kdy je terén lépe čitelný. Na jaře a na podzim jsou cesty a schody viditelnější než v létě, kdy je zakryje bujná vegetace. Pokud si nejste jistí, co jste našli, navštivte místo znovu za jiného světla – šikmé ranní nebo večerní slunce zvýrazní i jemné terénní nerovnosti, které v poledne nejsou patrné.
Pokud se chcete vyhnout nejčastějšímu turistickému omylu, nehledejte Juditin most tam, kde stojí ten Karlův. Jeho zbytky najdete v podzemí domu na Křížovnickém náměstí a také ve sklepeních domů na Malé Straně. Naopak most Legií, dříve most Františka Josefa, poznáte podle dvou výrazných věží na obou koncích. Nenechte se zmást jeho novorenesanční podobou – pod ní se skrývá ocelová konstrukce z konce devatenáctého století, která byla na svou dobu odvážným technickým řešením.
Začněme u Faustova domu. Dnešní barokní stavba s věží a mansardovou střechou stojí na místě staršího gotického domu, ale jméno doktora Fausta s ní spojují až pověsti z 19. století. Skutečný majitel, který tu žil v 16. století, byl alchymista a dobrodruh Edward Kelley, ale ani on tu nedožíval v klidu – po sporech s císařem Rudolfem II. skončil ve vězení. Při prohlídce domu se proto zaměřte na architektonické detaily, ne na duchy: točité schodiště, zazděné výklenky nebo stopy po původních oknech vám řeknou víc než jakákoli legenda o smlouvě s ďáblem.
Při plánování procházky si dejte pozor na otevírací dobu vyhlídkových věží. Zatímco most samotný je přístupný nonstop, věže mívají návštěvní hodiny a v zimních měsících bývají zavřené. Pokud chcete vidět Juditin most, objednejte si prohlídku podzemí předem. Vstupné se sice platí, ale bez průvodce se do sklepení nedostanete, a to ani na vlastní pěst. Bezpečnostní opatření jsou tu přísná, protože jde o památkově chráněné prostory s nestabilní vlhkostí.
Projít Prahu po nábřeží znamená procházet dějinami kamene, železa a betonu. Od románského Juditina mostu, jehož zbytky dodnes spatříte v podzemí, až po most Legií, který jako první spojil oba břehy v místech dnešní Národní třídy. Při procházce si všimnete, že každý most má jiný rytmus. Nejdůležitější je neuspěchat to: zastavte se u každého pilíře, podívejte se proti proudu i po proudu. Právě ten pohled odhalí, jak se měnila technika i vkus.
