Druhým pilířem je cibule a česnek. Cibuli potřebujete do základu téměř každé omáčky, polévky i dušeného masa. Česnek se hodí do bramboráků, gulášů a na potírání chleba. Při restování cibule nepospíchejte: na středním plameni ji nechte pomalu zesklovatět a zezlátnout, to trvá klidně deset minut. Pokud ji spálíte, zhořkne a zkazí celý pokrm. Česnek přidávejte až na konci přípravy, jinak ztratí svou štiplavost a aroma.
Základní složkou pro zahušťování je hladká mouka. Dělají se z ní jíšky – základ pro svíčkovou, koprovku nebo guláš. Jíška je směs másla a mouky, kterou za stálého míchání opékáte tak dlouho, dokud nezhnědne. Světlá jíška jen zesvětlá, tmavá se připaluje až do oříškové barvy. Pozor na hrudky: vždy míchejte metličkou a přidávejte studenou tekutinu po částech. Pokud se vám přesto vytvoří hrudky, rozmixujte omáčku ponorným mixérem – je to jednodušší, než se trápit s cedením.
Praktická rada na závěr: nepodceňte skladování. Máslo držte v chladu, sádlo spíš v lednici (vydrží déle), cibuli na suchém místě bez přímého světla, česnek v temnu a mouku v uzavřené nádobě proti molům. Když tyto suroviny zvládnete skladovat a zpracovat, máte otevřené dveře ke úložné prostory v malém bytěšem klasikám. První pokusy nemusí být perfektní – i pokažený guláš vás naučí víc než sebelepší kuchařka.
Největší chyba: necháte pecky v hrnci příliš dlouho Právě pecky jsou častým zdrojem hořkosti i u jinak vhodných švestek. Obsahují amygdalin, který se při zahřívání rozkládá a uvolňuje kyanogenní glykosidy. Ty mají výrazně hořkou chuť. Proto platí jednoduché pravidlo: povidla vařte bez pecek. Můžete je odstranit předem, nebo použít odpeckovač, ale v žádném případě nevařte ovoce i s peckami a pak je teprve vyndávat. I když se to některým zdá jako úspora času, je to právě ten krok, který celou dávku znehodnotí. Pokud už pecky ve směsi máte, vařte je maximálně pět minut a ihned je vyjměte.
Základním kamenem je máslo a sádlo. Máslo použijete na jemné omáčky a těsta, sádlo zase na smažení masa nebo na bramborák. Důležité je nekupovat margaríny – mají jiný bod zakouření a výsledná chuť není stejná. Sádlo si klidně vyškvaříte doma z vepřového boku, ale na začátek postačí dobrá kupovaná kvalita. Pozor na přepálení: máslo i sádlo se rychle připalují, proto vždy smažte na středním plamenu a přidávejte suroviny dřív, než tuk začne kouřit. Mnoho začátečníků dělá chybu, že pánvičku rozpálí na maximum a pak se diví, proč jim všechno hoří.
Další častou příčinou hořké chuti jsou plody napadené moniliovou hnilobou. To jsou ty švestky s hnědými skvrnami a šedým povlakem. Stačí jedna nahnilá část a celá várka povidel získá nakyslý, nepříjemný nádech. Před zpracováním každý plod prohlédněte a vykrojte i zdánlivě malá poškození. Větší shnilé části bez milosti vyhoďte. Stejně tak pozor In the event you loved this short article along with you would like to get more info relating to přečtěte si více kindly go to our own site. na plody spadané ze stromu, které ležely na zemi – nejen že bývají nahnilé, ale mohou mít i zemitou příchuť, která se během vaření zvýrazní.
Klíčem k pohodě u sporáku je i správné pořadí činností. Nejdřív si přečtěte recept, pak připravte všechny suroviny na pult, a až potom zapněte sporák. Většina lidí začne ohřívat olej a teprve pak krájí cibuli, čímž se jídlo pálí a vy musíte běhat pro zapomenutou sůl. Když budete mít všechno po ruce, vaření proběhne hladce a vy si při něm stihnete i uklidit. Tím se vyhnete hromadě špinavého nádobí, které vás po večeři odsoudí k další půlhodině u dřezu.
Jeden hrnec, tři jídla — a žádné zbytečné nádobí Největší časový žrout není vaření samotné, ale mytí hrnců a pánví. Zkuste vařit takzvaně one-pot pokrmy, kde se vše dělá v jednom hrnci. Přesvědčíte se, že rizoto, těstoviny s omáčkou nebo čočka na kyselo zvládnou totéž co klasický postup, jen s polovičním nádobím. Když už musíte použít více hrnců, využijte parní vložku — do spodního hrnce dáte brambory, do horního brokolici, a máte dvě přílohy najednou.
Základem je vybírat odrůdy, které jsou určené k tepelnému zpracování. Slivoň obecná, tedy pravá švestka, má pevnější dužinu a méně vody než některé hybridní odrůdy. Ty, co jsou vyšlechtěné hlavně pro přímou konzumaci, mívají tendenci se při dlouhém vaření rozpadat a jejich pecky uvolňují hořké látky. Proto se vyhněte hlavně pološvestkám a renklodám, pokud nechcete riskovat nepříjemnou pachuť. Vhodné jsou naopak odrůdy s tmavou slupkou a výraznou aromatickou dužinou, které se tradičně pěstují na povidla.
Když se řekne povidla, většina lidí si představí sladkou, tmavou a hustou hmotu, která se hodí do buchet nebo na vánoční pečivo. Jenže výsledek závisí na jedné zásadní věci: na výběru ovoce. Pokud sáhnete po švestkách nevhodných k varu, povidla snadno zhořknou. Nejde přitom o náhodu, ale o kombinaci odrůdy, zralosti a stavu plodů. Pojďme si ukázat, na co se zaměřit, než košík naplníte.
