Pravidelné čištění spalinové cesty je základním předpokladem bezpečného provozu kamen či krbu. Zanedbaný komín zvyšuje riziko požáru sazí i otravy oxidem uhelnatým. Pokud si chcete práci udělat sami, kartáč je nejdostupnějším nástrojem. Než ale začnete, zkontrolujte, zda máte odpovídající délku tyčí a správný průměr kartáče – měl by být o něco větší než průřez komínové vložky, aby se dotýkal stěn po celém obvodu.
In case you have virtually any queries relating to exactly where along with the way to work with Https://Aspiepedia.Com/, you are able to call us on the webpage. Kdy praskliny klamou aneb na co si dát pozor Praskliny na čele nejsou stoprocentním ukazatelem, a to zejména u dřeva, které bylo skladováno venku bez zastřešení. Déšť a vlhkost ze země totiž způsobí, že povrch polena navlhne, a trhliny se mohou částečně zavřít nebo naopak vypadat hlouběji, než je skutečný stav uvnitř. Proto se vždy dívejte na více polen z jedné hromady, ne jen na jedno. Pokud má většina polen výrazné, hluboké praskliny, je dřevo s největší pravděpodobností suché. Pokud jen některá mají trhlinky a ostatní jsou hladká, buďte obezřetní – dřevo může být vyschlé jen na povrchu, ale uvnitř stále vlhké.
Základem je suché dřevo. Čerstvě nařezaný smrk obsahuje až 60 % vody, a než se voda odpaří, hoří velmi špatně. Ideální je nechat měkké dřevo vyschnout alespoň šest měsíců pod přístřeškem, kde proudí vzduch. Pokud nemáte zásoby, hledejte suché větve, které už spadly ze stromu, nebo kůru z odumřelých stromů – ty mají vlhkost výrazně nižší. Povrch by měl být na dotek studený a suchý, ne vlhký, a při poklepu by měl znít dutě.
Jak poznat, že už je čas na výměnu kartáče? Po třech až pěti čištěních se štětiny začnou ohýbat a ztrácet tuhost. Pokud kartáč klouže po stěnách a nezanechává viditelné stopy, je opotřebovaný. Vyměňte ho dříve, než dojde k tomu, že si s ním jen „pohrajete" a komín zůstane zanesený. Stejně tak pravidelně kontrolujte spojky tyčí – uvolněný spoj může skončit v komíně a ucpat průduch.
Nejdůležitější je rozdíl mezi prasklinami na čele a po délce polena. Zatímco podélné trhliny, které vedou po celé délce špalku, mohou být způsobeny i mechanickým štípáním nebo prasknutím při špatném skladování, praskliny na čele jsou téměř vždy známkou přirozeného vysychání. Při pohledu na čelo si všímejte především jejich šířky a hloubky. Suché dřevo má praskliny široké, často i více než půl centimetru, a sahají od okraje ke středu nebo protínají celé čelo. Vlhké, čerstvě pokácené dřevo má na čele buď jen jemné náznaky trhlinek, nebo žádné – povrch je hladký a bez většího poškození.
Když přikládáte do kamen nebo krbových kamen, možná jste zvyklí zakládat oheň na dno topeniště a přikládat dřevo nahoru. Tento postup se zdá logický, ale ve skutečnosti vede k pomalejšímu hoření, většímu množství kouře a častějšímu čištění skla. Horní zapalování, tedy zakládání ohně naopak – s největšími poleny dole a menšími kousky nahoře – je technika, kterou oceníte nejen rady pro rekonstrukci lepší výhřevnost, ale i pro čistší spalování.
Samotné čištění provádějte plynulými pohyby shora dolů. Kartáč zasouvejte do průduchu a vytahujte ho zpět, přičemž každým tahem sundáte vrstvu sazí. Dbejte na to, abyste nepoškodili komínovou vložku – při narážení na překážku nikdy nepoužívejte násilí. Pokud ucítíte odpor, může jít o hnízdo ptáků nebo o spadlou omítku; v takovém případě je nutné překážku odstranit, ale raději za účasti kominíka.
Pozor na častou chybu: mnoho lidí dává podpalovač pod dřevo, což je u horního zapalování kontraproduktivní. Pokud oheň zapálíte zdola, plamen rychle projde celou hromadou a vznikne velký žár najednou, ale jen krátce. U horního zapalování naopak potřebujete, aby se plamen šířil pomalu a prohříval dřevo ve vrstvách. Vždy proto zapalujte pouze vrchní část a nechte oheň, aby si „prorazil" cestu dolů.
Interval čištění závisí na druhu paliva a intenzitě topení. U vlhkého dřeva nebo uhlí byste měli komín čistit častěji, klidně i dvakrát za sezónu. Naopak u suchého bukového dřeva stačí jednou ročně. Sledujte barvu kouře a zápach – pokud se z komína valí tmavý dým a v místnosti cítíte spáleninu, je to jasný signál, že je čas vzít kartáč do ruky.
Na závěr si osvojte jednoduchý návyk: při každé manipulaci s dřevem, ať už při skládání do hromady, nebo při nošení do domu, se podívejte na čela polen. Když narazíte nábytek na míru poleno s hlubokými, suchými prasklinami a lehkou vahou oproti jiným kusům, máte jistotu, že je vhodné k topení. Kombinace prasklin, barvy stěn do obýváku a hmotnosti je spolehlivější než spoléhat se jen na jeden znak. Tímto způsobem se vyhnete vlhkému dřevu, které špatně hoří, kouří a zanáší kamna, a ušetříte si nepříjemnosti spojené s jejich čištěním.
