Další zásadní bod je způsob přikládání. Když dáte do kamen jedno velké vlhké poleno a jedno suché, vlhkost z toho mokrého se začne odpařovat až po chvíli. Mezitím se teplota v topeništi sníží, plamen slábne a sklo se rychleji zanáší. Řešením je přikládat vždy směs suchého dřeva jako základu a vlhčí kusy až po rozhoření. V praxi to znamená, že první hodinu topíte výhradně suchým dřevem, aby se kamna dostatečně rozpálila. Pak můžete přidat méně suché kusy, ale jen pokud teplota spalin neklesne pod dvě stě stupňů – to poznáte podle toho, že sklo zůstáúložné prostory v malém bytěá čisté.
Co se stane, když čištění komína ignorujete? Nejčastějším následkem je požár sazí. Při teplotě nad 600 °C se usazené saze vznítí a hoří extrémně rychle, často s plameny šlehajícími z komínábytek na míru. Tento požár dokáže během minut rozžhavit okolní konstrukci a přenést se na střechu nebo do obvodových zdí. Druhým rizikem je otrava oxidem uhelnatým. Ucpaný komín brání odvodu spalin, které se pak vracejí do místnosti. Oxid uhelnatý je bezbarvý a bez zápachu – otrávený člověk často usne a už se neprobudí. Třetím, méně známým problémem je vlhkost a hniloba. Pokud komín neodvádí správně kouř, kondenzuje v něm voda, která nasákne do zdiva a časem ho zničí.
Začněte pohledem zvenčí. Podívejte se na hlavici komína z úrovně střechy nebo alespoň dalekohledem ze země. Zjistěte, jestli na ní nejsou praskliny, uvolněné cihly nebo poškozená betonová čepice. Pokud na hlavici sedí ptáci nebo je zanesená listím, musíte ji vyčistit. Uvnitř komínového průduchu se často usadí pavučiny nebo hnízda – ty poznáte podle toho, že tah je náhle slabší, i když jsou dvířka otevřená. V takovém případě použijte kartáč na násadě a průduch mechanicky protáhněte.
Pro běžné topení v kamnech nebo kotli probíhá pyrolýza automaticky, ale její průběh závisí na konstrukci zařízení a na tom, jak topíte. V ideálním případě se dřevo nejprve vysuší, poté se uvolní těkavé látky a nakonec se spalují plyny a dřevěné uhlí. Tento třífázový proces je klíčový pro dosažení vysoké účinnosti a nízkých emisí.
Zanedbaný komín se neprojeví vždy okamžitě. Někdy stačí jedna silnější vichřice, která skrz poškozenou vyústku zatlačí kouř zpět do místnosti. Jindy se problém objeví až při prvním silnějším mrazu, kdy se v komíně srazí vlhkost a zamezí průchodu spalin. Proto je lepší nečekat na zjevné příznaky, ale pravidelně investovat do prevence. Výměna kotle nebo kamen neznamená, že komín přestane potřebovat péči – naopak, moderní zařízení mají jiné spalovací charakteristiky a vyžadují specifický přístup. Kvalitní kontrola komínem jednou za rok prodlouží jeho životnost o desítky let a hlavně vám dá jistotu, že váš domov je bezpečný.
Typickou chybou je spoléhat se pouze na trhliny u kůry. Ty mohou vzniknout i u relativně čerstvého dřeva, pokud je skladováno na prudkém slunci nebo v suchém větru. Rozhodující je stav středu čela. If you are you looking for more information about dokončení interiéru stop by the site. Pokud je střed hladký a bez trhlin, dřevo ještě není suché, i když okraje praskají. Naopak pokud prasklina prochází celým čelem až do středu, můžete si být jistí, že dřevo je připravené k použití.
Před začátkem topné sezóny si většina lidí vzpomene na komín až ve chvíli, kdy se z kamen začne kouřit do obýváku. Přitom stačí projít deset základních bodů, které zaberou maximálně hodinu času a ušetří vás od nepříjemností v podobě sazí v bytě, otravy oxidem uhelnatým nebo dokonce požáru. Následující kontrola není jen formalitou – je to pojistka, že váš komín zvládne celou sezónu bezpečně.
Pamatujte, že cílem není dřevo úplně vysušit. Při vlhkosti pod 10 procent hoří dřevo příliš rychle, nevyužijete jeho potenciál a častěji přikládáte. Ideál je tedy najít rovnováhu. Vlhkoměr vám dá jistotu, ale i bez něj se naučíte poznat správný stav za pár týdnů. Kontrolujte vlhkost pravidelně u každé nové várky dřeva, protože různé druhy schrnou odlišně. Jednou změřená hodnota neplatí pro celou hromadu.
Po čem poznáte, že je dřevo připravené ke spálení Nemáte-li vlhkoměr po ruce, existují spolehlivé znaky. Suché dřevo má na konci polena viditelné trhliny, které vznikají smršťováním. Při poklepu dvou kusů o sebe vydává jasný, téměř kovový zvuk, zatímco mokré dřevo zní tlumeně. Také kůra se u suchého dřeva snadno odlupuje. Pozor na běžnou chybu: dřevo uskladněné pod stromy nebo u zdi domu, kde k němu neproudí vzduch, schne velmi pomalu a může zplesnivět i po roce.
Závěrem: kontrola prasklin na čele polena je rychlá, zdarma a nezničí dřevo. Věnujte jí pár vteřin u každé hromady, kterou kupujete nebo chystáte na zimu. Pokud uvidíte hluboké, široké trhliny sahající do středu, máte vyhráno. Pokud ne, nechte dřevo ještě doschnout – a až příště půjdete koupit, zeptejte se na dobu skladování a podívejte se na čelo každého polena. Tímto jednoduchým trikem se vyhnete vlhkému dřevu, které špatně hoří, vytváří dehet a zanáší komín.
