Důležitý je také pocit z váhy. Vezměte do každé ruky jedno poleno podobné velikosti. To, které je výrazně těžší, obsahuje více vody. Rozdíl poznáte i bez váhy – suché dřevo je překvapivě lehké, což je dáno tím, že voda tvoří velkou část hmotnosti čerstvě pokáceného dřeva. Pokud máte pochybnosti, toto porovnání je rychlé a nezklame. Jen pozor, v zimě může být povrch suchého dřeva vlhký od ranní rosy nebo sněhu, takže test provádějte na dřevě uskladněném pod střechou.
Mezi časté chyby patří pokus o vyčištění komínábytek na míru vlastními silami bez potřebného vybavení. Použití obyčejného kartáče na trubky nebo hadice s vodou může uvolnit jen část sazí a zbytek zatlačí hlouběji, čímž vznikne ještě nebezpečnější ucpání. Další chybou je odkládání kontroly na jaro – pokud se v komíně přes zimu vytvoří krusta dehtu, na jaře už nic nenapravíte. Kominík by měl také zkontrolovat, zda v komíně nehnízdí ptáci nebo vosy, což je častý problém u starších komínů bez ochranné mřížky. Nezapomínejte ani na vnější část komína – poškozená korunka nebo prasklá cihla mohou způsobit zatékání vody a následnou destrukci celé konstrukce.
Co se stane, když čištění komína ignorujete? Nejčastějším následkem je požár sazí. Při teplotě nad 600 °C se usazené saze vznítí a hoří extrémně rychle, často s plameny šlehajícími z komína. Tento požár dokáže během minut rozžhavit okolní konstrukci a přenést se na střechu nebo do obvodových zdí. Druhým rizikem je otrava oxidem uhelnatým. Ucpaný komín brání odvodu spalin, které se pak vracejí do místnosti. Oxid uhelnatý je bezbarvý a bez zápachu – otrávený člověk často usne a už se neprobudí. Třetím, méně známým problémem je vlhkost a hniloba. Pokud komín neodvádí správně kouř, kondenzuje v něm voda, která nasákne do zdiva a časem ho zničí.
Pro práci budete potřebovat ocelový kartáč s průměrem odpovídajícím vnitřnímu rozměru komína, teleskopické tyče nebo lano se zátěží, a ochranné pomůcky – respirátor, rukavice a brýle. Ideální je čistit komín za suchého počasí, kdy saze neulpívají na stěnách. Před čištěním zavřete všechna topeniště a odpojte je od komína, aby se uvolněné nečistoty nedostaly do místnosti. Připravte si také kbelík a pytle na odpad, protože sazí bude více, než čekáte.
Skladování je druhý nejčastější zdroj chyb. Dřevo musí mít přístup vzduchu ze všech stran, proto ho nikdy neukládejte těsně ke zdi nebo na zem bez podložek. Ideální je dřevník s otevřenými stranami, orientovaný na jih nebo západ, kde slunce a vítr podpoří vysychání. Polena skládejte tak, aby mezi nimi zůstaly mezery pro proudění vzduchu. Kůra by měla směřovat nahoru, aby voda stékala po vnější straně. A pozor na zakrývání fólií – pod nepropustnou plachtou se dřevo spíše paří, než suší. Použijte raději střechu z prken nebo netkanou textilii, která propouští vzduch.
Komin není jen děravá trubka, která odvádí kouř. Je to technické zařízení, které má své limity a nároky na údržbu. Mnoho lidí si myslí, že když topí jen občas nebo používají moderní kotle, komín se „nezanáší". Omyl. I při spalování suchého dřeva vznikají dehtové usazeniny a saze, které se postupně lepí na stěny průduchu. Zanášení komína není otázkou ročního období, ale intenzity a způsobu topení. Pokud si nejste jistí, kdy proběhla poslední kontrola, je nejvyšší čas si ji naplánovat.
Při rekonstrukci staršího domu se vyplatí využít stávající masivní zdi, které bývají často skryté pod sádrokartonem nebo dřevěným obkladem. Odstranění těchto lehkých povrchů a jejich nahrazení vápenocementovou omítkou je levné a okamžitě zlepší tepelnou setrvačnost. Pozor ale na vlhkost – před zakrytím zdiva vždy proveďte odvlhčení, jinak bude akumulace provázet vznik plísní.
Jak popel správně skladovat a mísit s půdou Třetí způsob je vylepšení záhonů pro zeleninu, zejména pro košťáloviny, cibuli nebo řepu. Popel zapravte do půdy na podzim, ne těsně před výsevem. Díky tomu se stihne rozložit a uvolnit živiny. Ideální je smíchat ho s kompostem nebo s rašelinou v poměru 1:5. Tím se sníží riziko spálení kořenů. Čtvrtou praktickou aplikací je použití popela pro urychlení rozkladu v kompostu. Posypejte každou vrstvu zeleného materiálu tenkou vrstvou popela, ale ne více než hrst na vrstvu o tloušťce 15 cm. Tím podpoříte mikroorganismy a zlepšíte strukturu kompostu.
Prvním praktickým způsobem je použití popela jako hnojiva pro trávník. Stačí ho rozsypat v tenké vrstvě (asi 1–2 mm) na vlhký trávník brzy na jaře nebo na podzim. Popel se zapraví do půdy deštěm nebo zálivkou a tráva získá živiny. Pozor ale na přehnojení – pokud byste nasypali příliš mnoho, půda se zalkalizuje a trávník začne žloutnout. Obecně platí: maximálně 1 kg popela na 10 m² za rok, a to vždy rozděleně, ne najednou.
If you beloved this article therefore you would like to get more info concerning celý text generously visit our own web-site.
