Jakmile máte data stažená, věnujte pozornost nastavení času a polohy. Bez internetu aplikace nemůže získat aktuální GPS, takže musíte ručně zadat zeměpisnou šířku, délku a nadmořskou výšku. Často se to dělá v nastavení „poloha" nebo „místo pozorování". Pokud toto opomenete, wikibuilding.Org aplikace vám bude ukazovat úplně jinou oblohu, než ve skutečnosti vidíte. Stejně důležité je správně nastavit čas – pokud ho necháte na výchozím, může být rozdíl i několik hodin, a tím pádem úplně jinde než skutečné planety.
Hubbleův dalekohled obíhá Zemi ve výšce přes 500 kilometrů, tedy mimo rušivou atmosféru, která jinak rozmazává světlo z vesmíru. Díky tomu může pozorovat objekty s neuvěřitelnou ostrostí. Mezi jeho nejznámější objevy patří měření rychlosti rozpínání vesmíru, které vedlo k poznatku, že se expanze zrychluje. Tento objev, za který byla udělena Nobelova cena, ukázal, že temná energie tvoří většinu vesmíru – a to je něco, co by bez Hubblea zůstalo neodhaleno.
Za úplňku se obloha promění v jasnou plochu, která mnohé pozorovatele odrazuje od výprav za hvězdami. Měsíční svit totiž výrazně snižuje kontrast mezi slabými objekty a okolním pozadím. Přesto existuje celá řada těles, která jsou i v této fázi dobře viditelná, a to bez ohledu na to, zda pozorujete z města nebo z tmavé krajiny. Klíčem je vědět, co hledat, a přizpůsobit tomu své oči i techniku.
Praktickým krokem je měření tmavosti oblohy pomocí jednoduchého testu. Zkuste najít souhvězdí Malého medvěda a spočítejte, kolik hvězd v něm vidíte pouhým okem. V centru velkoměsta jich obvykle spatříte tři až čtyři, na okraji města pět až šest, a za městem sedm i více. Tento počet vám napoví, jak silné je znečištění v konkrétní lokalitě. Pokud chcete pozorovat slabší objekty, jako jsou mlhoviny nebo galaxie, musíte se vydat alespoň dvacet kilometrů za hranici husté zástavby. Důležité je také počkat alespoň hodinu po západu slunce, aby se vaše oči adaptovaly na tmu – při rychlém přechodu z osvětlené místnosti uvidíte jen zlomek toho, co je skutečně na obloze.
Častou chybou je použití velkého zvětšení u dalekohledu. Za úplňku je lepší menší zvětšení, které zachytí více světla z plochy. Pokud máte dalekohled s průměrem objektivu 70 mm, zkuste okulár s ohniskovou vzdáleností 20 mm, což dá zvětšení asi 35×. Větší zvětšení jen rozmáže obraz kvůli vzdušné turbulenci, která je za jasných měsíčních nocí častá. A nezapomeňte na adaptaci očí – i když je měsíc jasný, dejte si alespoň 15 minut na to, aby si vaše oči zvykly na tmu. Vyhněte se bílému světlu z mobilu nebo baterky, použijte červenou.
Z hvězd se vyplatí zaměřit na ty nejjasnější, jako jsou Sirius, Canopus nebo Arcturus. Binární systémy, které jsou dostatečně jasné, zvládnete rozlišit i za úplňku, pokud použijete větší zvětšení. Typickou chybou je pokoušet se pozorovat mlhoviny nebo galaxie – tyto difúzní objekty potřebují tmavou oblohu a při úplňku se ztrácejí. Místo toho obraťte dalekohled na otevřené hvězdokupy, jako jsou Plejády nebo Hýády, které mají vysokou plošnou jasnost a měsíční svit je tolik neovlivní.
Největším omylem veřejnosti je představa, že Hubble funguje jako automatická kamera, která pořizuje snímky podle šablony. Ve skutečnosti je každé pozorování pečlivě plánované a čas na dalekohledu je přidělován na základě vědecké soutěže. To znamená, že data, která vidíte na veřejných snímcích, jsou často výsledkem dlouhých expozic a složitého zpracování. Při jejich interpretaci je proto dobré vždy sledovat, jaký byl původní účel pozorování.
Jak omezit vliv městského osvětlení v obýváku při vlastním pozorování Největší chybou začínajících pozorovatelů je snaha použít dalekohled nebo triedr přímo pod lampou. Rozptýlené světlo vstupuje do optiky a snižuje kontrast natolik, že i jasné hvězdy vypadají jako rozmazané skvrny. Místo toho si postavte dalekohled do stínu budovy nebo za zeď, která cloní přímý svit. Pomáhá také jednoduchá clona z lepenky nebo černé látky, kterou připevníte na přední část tubusu – zabrání bočnímu světlu vstoupit do objektivu. Pokud pozorujete bez dalekohledu, zakryjte si hlavu tmavou kapucí nebo si vezměte červenou čelovku, která nenaruší adaptaci očí.
Nejspolehlivější volbou jsou jasné planety. Venuše, Jupiter, Mars a Saturn dosahují takové magnitudy, že je měsíční záře nepřehluší. Venuše září nejjasněji, ale pozorování je třeba načasovat na večer nebo ráno, kdy je nad obzorem. Jupiter s měsíčky je skvělým cílem pro triedr i malý dalekohled, ale pozor, abyste se nedívali příliš dlouho na Měsíc – oči si pak špatně zvykají na slabší detaily. Praktickým trikem je zakrýt Měsíc za rohem domu nebo za stromem, čímž zvýrazníte kontrast okolní oblohy.
If you have any inquiries pertaining to the place and how to use zjistit více, you can get in touch with us at our own web-site.
