Poslední tip se týká async/await, který nahrazuje řetězení .then(). Kód se čte jako synchronní, ale pozor na chybové stavy – vždy obalujte volání do try/catch. Zapomenutý catch způsobí nepředvídatelné chování aplikace, protože výjimka se propadne do neznáma. Také si dejte pozor na paralelní volání: pokud potřebujete spustit dva nezávislé asynchronní úkoly, použijte Promise.all, jinak čekáte na každý zvlášť a ztrácíte výkon. Tím získáte nejen čistší kód, ale i rychlejší odezvu aplikace.
Typickým problémem začátečníků je testování funkcí, které pracují s externími službami, jako je databáze nebo API. V tomto případě nepoužívejte skutečnou službu – testy by byly pomalé a nespolehlivé. Místo toho použijte mockování. Pytest nabízí vestavěný modul unittest.mock, který lze kombinovat s pytestem. Funkci, která volá API, nahradíte falešnou funkcí, která vrací předpřipravená data. Tím izolujete test od vnějšího prostředí a získáte rychlé a stabilní výsledky. Pamatujte, že testy by měly být rychlé, jinak je nikdo nebude spouštět.
Pro automatizované ověření použijte záložku Tests, kam vpisujete skripty v jazyce JavaScript. Základní test vypadá tak, že zkontrolujete stavový kód a přítomnost klíčové položky v odpovědi. Kód se spustí po obdržení odpovědi a výsledek se zobrazí osvětlení v obýváku části Test Results. Začněte jednoduchými kontrolami, jako je ověření, že odpověď obsahuje očekávané pole. Postupně přidávejte složitější podmínky, třeba že délka pole odpovídá zadanému limitu. Díky tomu získáte zpětnou vazbu hned po každém spuštění, bez nutnosti ručně procházet dlouhé JSON odpovědi.
Volba licence pro open source projekt vypadá na první pohled jako formalita. Stačí přidat soubor s textem a hotovo. Jenže právě tady vzniká většina problémů, které se později těžko napravují. Pokud licenci vyberete špatně, můžete přijít o kontrolu nad vlastním kódem, nebo naopak odradit potenciální přispěvatele. Než cokoli zveřejníte, udělejte si jasno v tom, co od projektu vlastně chcete.
Při vytváření prvního požadavku se zaměřte na hlavičky (headers). Mnoho chyb vzniká tím, že vývojář zapomene nastavit správný typ obsahu, například JSON. V Postmanovi vyberte metodu, vyplňte URL a v záložce Body zvolte formát raw a typ JSON. Pokud API vyžaduje autorizaci, použijte záložku Authorization a zvolte typ, který odpovídá vašemu systému. Ukládejte tokeny do proměnných, ať je nemusíte kopírovat pokaždé ručně. Tím předejdete situaci, kdy test selže jen kvůli vypršenému nebo špatně zkopírovanému klíči.
Vyplatí se také popsat, jakým způsobem se API autentizuje a jaké hlavičky jsou vyžadovány. Frontend často neví, jestli má posílat token v hlavičce nebo v cookie, a experimentuje. Uvedení konkrétního příkladu s fiktivním tokenem a očekávaným formátem hlaviček výrazně snižuje počet chybných požadavků. A na závěr: For more information regarding Http://Wiki.Philipphudek.de look into our own web site. udržujte dokumentaci v češtině, pokud je to jazyk vašeho týmu, ale názvy polí a endpointů nechte v angličtině. Tím zajistíte konzistenci s kódem a zároveň srozumitelnost pro frontendové specialisty, kteří často přicházejí z různých prostředí.
Co si pohlídat, než licenci definitivně připnete Než licenci vyberete, ověřte si, že jste autory veškerého kódu, který do projektu vkládáte. Pokud jste použili cizí ukázky, musíte mít jasno v tom, jakou mají licenci a zda je s vaší volbou kompatibilní. Dalším krokem je přidání hlavičky do každého zdrojového souboru. Samotný soubor LICENSE v kořenovém adresáři nestačí, protože při kopírování jednotlivých souborů se informace o licenci snadno ztratí. Uveďte rok vzniku a jméno autora, ale pozor: pokud projekt vyvíjíte v rámci zaměstnání, může být autorem vaše firma. To si ověřte ve smlouvě.
Než začnete psát první test, vytvořte si v Postmanovi sbírku (collection) pro konkrétní projekt. Do ní pak ukládejte všechny požadavky, které se týkají jednoho API. Sbírka umožňuje nastavit sdílené proměnné, jako je adresa serveru nebo autorizační token. Díky tomu nemusíte při přechodu z testovacího na produkční prostředí přepisovat každý požadavek zvlášť. Místo toho změníte hodnotu jedné proměnné a vše běží dál. Pro začátek si osvojte práci s prostředími (environments), protože právě tam se proměnné nejčastěji definují.
Nezapomeňte, že licence se vztahuje i na dokumentaci, grafiku a další soubory. Můžete zvolit různé licence pro kód a pro ostatní obsah, ale pak to musíte jasně oddělit. Typickou chybou je také použití vlastního textu licence, který není právně ověřený. Takové „vlastní licence" často obsahují vágní formulace, které nikdo nedokáže interpretovat, a odrazují tak přispěvatele i uživatele. Držte se osvědčených licencí, které jsou srozumitelné a mají jasnou právní tradici.
