Pro tým, který už žije v GitHubu a nepotřebuje extrémní customizaci, je Actions vynikající volba. Rychle se nastaví, má dobrou podporu pro ekosystém a nevyžaduje údržbu infrastruktury. Pokud ale potřebujete běžet na vlastním hardwaru, máte komplexní multi-projektové prostředí nebo striktní bezpečnostní politiky, klasický CI server vám dá větší flexibilitu. Než se rozhodnete, zvažte velikost týmu, dobu, kterou můžete věnovat údržbě, a hlavně to, jestli vám vyhovuje být uzavřeni v ekosystému GitHubu – i když to dnes už není taková nevýhoda jako dřív.
Co se týče samotných akcí, snažte se psát je tak, aby byly idempotentní – tedy aby jejich opakované spuštění nezpůsobilo problémy. To platí zejména při nasazování, kde opakovaný běh nesmí vytvořit duplicitní release nebo přerušit běžící službu. Mějte také na paměti, že Actions je vázané na GitHub – pokud váš projekt migruje na jinou platformu, budete muset pipeline přepsat. U klasických CI serverů je portace obvykle jednodušší, protože používají univerzálnější konfiguraci.
Třetí pastí je správa závislostí. Přidávejte knihovny jen tehdy, když je skutečně potřebujete. Každá závislost zvětšuje velikost aplikace a zvyšuje riziko konfliktů verzí. Vždy kontrolujte, zda je knihovna kompatibilní s vaší minimální verzí Androidu. Dobrým zvykem je používat správce závislostí, který umožňuje snadné aktualizace. Čtvrtou chybou je ignorování testování. Napište alespoň jednotkové testy pro logiku a instrumentované testy pro uživatelské rozhraní. Testy vám ušetří hodiny ladění při každé větší změně.
Prvním krokem k vyvážení je rozdělení testů podle rychlosti a spolehlivosti. Doporučuji zavést tři úrovně: rychlé jednotkové testy, které běží během pár sekund, středně rychlé integrační testy pro klíčové scénáře a pomalé end-to-end testy, které se spouští jen při nasazení. Toto rozdělení umožní časté spouštění rychlých testů při vývoji a méně časté spouštění pomalých testů v CI. Zde je důležité, aby se každá úroveň spouštěla automaticky s odpovídající frekvencí — jinak se rychlé testy začnou promíchávat s pomalými a celý cyklus se zbytečně protáhne.
If you adored this information and you would certainly like to get more details concerning pokračovat ve čtení kindly browse through our own website. Pro vývoj budete potřebovat vývojové prostředí. Zvolte si přednastavené IDE, které podporuje Android – stáhněte si ho z oficiálního zdroje. Při instalaci věnujte pozornost verzi Java Development Kitu, kterou vyžaduje. Častou chybou začátečníků je použití nesprávné verze, kvůli které se projekt nepřeloží. Dále si nastavte emulátor nebo si připravte fyzické zařízení. Emulátor je pomalejší, ale umožňuje testovat různé velikosti obrazovek. Fyzické zařízení zase ukáže reálný výkon. Vyzkoušejte obojí – minimálně na jednom z nich budete aplikaci spouštět denně.
Častou chybou je odhadovat na základě „podobného úkolu z minula". Minulý úkol měl jiné prostředí, jiné lidi a jiná data, takže skryté činnosti se liší. Místo toho si vezměte konkrétní úkol a projděte si každý krok, i ten, který se zdá samozřejmý. Například vytvoření nového endpointu: kromě samotného kódu je potřeba ověřit oprávnění, nastavit logování, doplnit validaci vstupů a zkontrolovat, jak se endpoint chová při chybových stavech. Každá z těchto činností má vlastní odhad, který se snadno ztratí v celkovém součtu.
Z hlediska konfigurace je GitHub Actions postaveno na YAML souborech uložených přímo úložné prostory v malém bytě repozitáři. To umožňuje verzovat pipeline stejně jako zdrojový kód a snadno ji měnit v rámci pull requestů. Klasické servery často používají vlastní webové rozhraní nebo skripty, které nejsou součástí repozitáře, což ztěžuje sledování změn. Typická chyba začátečníků je však psát příliš dlouhé a monolitické workflow – jeden soubor, který dělá všechno. Takový pipeline se obtížně debuguje a testuje. Mnohem lepší je rozdělit ho na menší, znovupoužitelné akce nebo workflowy.
Automatizace buildů, testů a nasazování už dávno není volitelná. Otázka dnes nezní, jestli CI/CD zavést, ale jakou technologii zvolit. GitHub Actions se díky integraci přímo do GitHubu stalo oblíbenou volbou, ale ne vždy je tou nejlepší. Než se rozhodnete, podívejte se na konkrétní rozdíly oproti klasickým CI serverům, jako je Jenkins nebo GitLab CI, a na to, kdy se vám Actions vyplatí více.
Při vytváření prvního požadavku se zaměřte na hlavičky (headers). Mnoho chyb vzniká tím, že vývojář zapomene nastavit správný typ obsahu, například JSON. V Postmanovi vyberte metodu, vyplňte URL a v záložce Body zvolte formát raw a typ JSON. Pokud API vyžaduje autorizaci, použijte záložku Authorization a zvolte typ, který odpovídá vašemu systému. Ukládejte tokeny barvy stěn do obýváku proměnných, ať je nemusíte kopírovat pokaždé ručně. Tím předejdete situaci, kdy test selže jen kvůli vypršenému nebo špatně zkopírovanému klíči.
