Pokud chcete zapojit i paměť a soustředění, zkuste „barevné koberce". Rozložte po zemi papíry v pěti barvách a vždycky vykřikněte jednu barvu. Děti musí co nejrychleji doběhnout na papír dané barvy. Postupně přidávejte obtížnější pokyny: „Dotkni se červeného papíru loktem" nebo „Skoč na
zelený papír jednou nohou". Tahle hra skvěle funguje ve větších prostorách a učí děti rychlému rozhodování. Hlavní chyba bývá, když dáte papíry příliš blízko u sebe — děti pak nemusí běhat, ale jen natahovat ruce. Rozmístěte je proto po celé místnosti.
Malá ložnice nemusí znamenat kompromis mezi spaním a úložným prostorem. Klíčem je využít každý centimetr chytře, ne za každou cenu kupovat nový nábytek. Začněte tím, že si projdete, co skutečně potřebujete mít po ruce, a co můžete přesunout jinam. Sezónní oblečení, lyže nebo kufry patří spíš do sklepa či na půdu – v ložnici si nechte jen to, co používáte pravidelně.
Velkým hitem bývá i „balónkový tenis bez rakety". Nafoukněte balónek a dejte dětem do rukou papírové talíře nebo lepenkové desky. Hrají proti sobě ve dvojicích, ale balónek nesmí spadnout na zem. Když je dětí hodně, vytvořte týmy a hrajte přes natažené lano uprostřed místnosti. Balónek je pomalý, takže mají děti čas reagovat, a přitom se pořádně zadýchají. Pravidla si nastavte podle
byt v panelákuěku — nejmenší stačí, že balónek udrží ve vzduchu, starší už si mohou počítat body. Vyhněte se tomu, abyste hráli s ostrými předměty, a dohlédněte na to, aby děti neběhaly za balónkem bezhlavě.
Pokud je chodba opravdu úzká, zvažte kombinované řešení: lavice s
pod sedákem, která slouží jako botník i místo k obouvání. Nad lavici umístěte věšák nebo police na klíče a drobnosti. Tento systém funguje i v místech, kde není místo na klasickou skříň. Důležité je, aby lavice nebránila otevírání dveří a aby kolem ní zůstal průchod alespoň šedesát centimetrů. Více místa získáte, když zvolíte lavici s vyklápěcími přihrádkami místo šuplíků, které vyžadují více prostoru před sebou.
Plánujete odpoledne s dětmi a nechcete utrácet za vstupné ani dopravu? Pražské parky a zahrady nabízejí víc, než by se na první pohled zdálo. Stačí zvolit správné místo, vzít si pár věcí z domova a vědět, na co se zaměřit. Vyhnete se tak zklamání i zbytečným výdajům, a děti si
užijí pohyb i objevování.
Nezapomeňte ani na dveře – zadní stranu dveří využijete na háčky na župany, tašky nebo šály. Pokud máte vestavěnou skříň, využijte i dveře skříně na drobné kapsáře. Všechno, co visí, zabírá minimum místa a přitom je snadno dostupné. Hlavní zásada zní: každá volná svislá plocha je potenciální úložiště, ale jen tehdy, když ji nezaplníte bez ladu a skladu. Pravidelná redukce věcí je totiž stejně důležitá jako chytré uspořádání – méně haraburdí, víc místa na spaní.
Pokud chcete, aby tým dodržoval tento postup, nastavte si pravidla v rámci code review. Například požadujte, aby každý, kdo žádá o merge, nejprve rebase na aktuální hlavní větev. Můžete také v repozitáři zakázat merge commity pomocí ochrany větve, ale to už vyžaduje hlubší konfiguraci. Důležité je, aby každý rozuměl výhodám lineární historie – snadnější hledání příčin chyb, rychlejší zpětná vazba při review a méně chaosu při rollbacku.
Častou chybou je, že lidé rebaseují až po tom, co už provedli merge s hlavní větví. To vede k zbytečným merge commitům, které se pak v historii objeví. Vyhněte se také používání příkazu git pull --rebase bez rozmyslu. Pokud máte v pracovním stromě nevyžádané změny, může to skončit konfliktem, který vás zdrží. Nejprve si vždy ověřte, že je váš pracovní strom čistý.
Druhý prostor, který se často zahazuje, je místo nad dveřmi a nad oknem. Police nebo úzká skříňka v této výšce poslouží na ložní povlečení, ručníky nebo věci, které nepotřebujete často. Montáž musí být pevná do zdiva, ne jen do sádrokartonu. Stejně tak prozkoumejte stěnu u postele – místo nočních stolků použijte úzké poličky nebo látkové kapsy zavěšené na čelo. Získáte odkládací plochu bez zabrání podlahy.
Jak na hry, které děti nebudou chtít ukončit Zkuste třeba hru „sochy s hudbou". Nechte děti volně pobíhat po místnosti, a když zastavíte hudbu, musí ztuhnout v pozici, kterou zrovna mají. Kdo se pohne, vypadává. Zní to jako známá hra, ale změňte pravidla: místo vypadávání přidávejte úkoly. Pokaždé, když zastavíte hudbu, řeknete, co mají sochy představovat — třeba opici, unaveného lvíčka nebo robota s vybitou baterií. Děti se smějí, protáhnou se a učí se vnímat vlastní tělo. Pozor na to, aby nebyla hudba příliš rychlá a aby měly děti dost prostoru na bezpečné zastavení.
