Penaltový kop patří k nejpřísnějším trestům ve fotbale. Rozhodčí ho nařídí, když hráč spáchá přestupek, který je ve vlastním pokutovém území potrestán přímým volným kopem, a to za situace, kdy je míč ve hře. Ne každý faul ve vápně ale automaticky znamená penaltu. Klíčové je, aby se přestupek stal proti soupeři, ne proti vlastnímu spoluhráči, a aby se tak stalo v prostoru ohraničeném brankovou čarou, postranními čarami pokutového území a pomyslnou čarou, která spojuje konce těchto čar.
Zlepšování v této oblasti vyžaduje pravidelný trénink, ale výsledky přicházejí rychle. Vyzkoušejte si při každém tréninku alespoň deset rohů a deset přímých kopů z různých vzdáleností a úhlů. Zaměřte se na opakování stejné techniky, dokud se nestane automatickou. Sledujte, jak míč reaguje na vaši nohu, a přizpůsobte tomu své postavení. Časem zjistíte, že standardky přestanou být loterií a začnou být vaší výhodou – a to je přesně to, co každý fotbalista potřebuje.
Další chyba, kterou u obou technik
osvětlení v obývákuídám, je, že hráči mají při střele zkřížené paže nebo povolené břicho. Paže by měly být mírně rozpažené pro rovnováhu a břicho zpevněné, aby se tělo nehýbalo do stran. Když kopete, dívejte se na míč až do posledního okamžiku – ne na branku, ne na spoluhráče. To vám pomůže udržet kontrolu nad směrem a silou. A nezapomeňte, že po kopu by vaše noha měla pokračovat v pohybu ve směru střely, ne se zastavit hned u míče.
Při útočné fázi se vyhni zbytečnému držení míče. Box-to-box hráč má být rychlý a efektivní – pokud je šance, okamžitě přihraj do běhu nebo nabídni přihrávku do volného prostoru. Často se ale stává, že hráči v této roli přehrávají jen do šířky, což soupeři usnadňuje obranu. Mnohem užitečnější je nabídnout se do vnitřního prostoru, mezi řady soupeře, a dostat tím obranu pod tlak.
Typickou chybou
u placírky je, že ji hráči provádějí příliš z boku a míč pak letí do strany. Správně by měla být placírka vedena tak, aby se chodidlo dotklo středu míče, a to v místě, kde je nejširší. U nártu zase často dochází k tomu, že hráči napínají špičku nahoru, čímž zasáhnou míč prsty a ztratí kontrolu. Místo toho natáhněte špičku dolů a koleno veďte dopředu, až se téměř dotkne míče.
Důležitá je i spolupráce s hráči ve zdi.
Jedním z častých triků je narážečka mezi dvěma hráči, kdy jeden lehce posune míč a druhý střílí. Tím se otevírá prostor, který zeď nechává volný, pokud se soupeř příliš soustředí na blokování. Pozor ale na pravidlo – míč musí být v pohybu, jinak se jedná o faul. Trénujte si i signály s nejbližším spoluhráčem, aby byla rozehrávka rychlá a nevyzpytatelná. Pokud soupeř stihne postavit zeď včas, hledejte raději přihrávku do strany než riskantní střelu přes hlavy.
V praxi se také často zapomíná na to, že penalta se nařizuje i za přestupek, který se stal těsně před brankovou čarou, ale uvnitř . Mnoho hráčů si myslí, že když je přestupek na hranici vápna, rozhodčí pískne přímý kop z hranice. Omyl – pokud je jakákoliv část přestupku uvnitř pokutového území (například hráč stojí polovinou těla ve vápně), penalta je správné řešení. Proto buďte v obraně vždy obezřetní a snažte se soupeře vytlačit z vápna, pokud nechcete riskovat pokutový kop.
Nakonec si zapamatujte:
placírka je o přesnosti, nárt o síle. Ale obě mají jedno společné – potřebují správné postavení těla a klid. Když budete trénovat obě každý den, byť jen deset minut, uvidíte, že se vaše střelba výrazně zlepší. Míč bude letět rychleji, přesněji a vy budete mít větší jistotu na hřišti. A to je to, o co ve fotbale jde – ne dělat efektní kličky, ale vědět, co uděláte s míčem v každé situaci.
Druhým krokem je komunikace. Po sporném gólu okamžitě následuje protest hráčů. Pokud rozhodčí nemá jasno, měl by si vyžádat stanovisko asistenta dřív, než se rozehraje. To je praktická rada pro každého, kdo píská: neřešte to s hráči dlouze, ale rychle si ověřte informace od kolegů. Typickou chybou je nechat se strhnout atmosférou a gól uznat jen proto, že tým slaví. Počkejte na neutrální pohled.
Když přijdete na hřiště a chcete, aby míč letěl přesně a rychle, většina hráčů sáhne po placírce. Tato technika, kdy kopete vnitřní stranou chodidla, je základním kamenem přesné přihrávky. Ale pokud ji provedete špatně, míč se zvedne, zatočí se nebo vůbec nedorazí k cíli. Začněte tím, že se postavíte bokem k míči, opornou nohu položíte vedle míče a špičku vytočíte směrem, kterým chcete střílet. Nártem pak míč netrefíte, ale vedete ho placírkou – tedy vnitřní částí chodidla, která je nejširší.
