Pátý a poslední bod je zásadní: pečujte o sebe. Bez spánku, pohybu a chvil pro sebe neudržíte dlouhodobě nic. Najděte si alespoň dvě hodiny týdně, které patří pouze vám – ať je to sport, čtení nebo setkání s přáteli. Typická chyba je, že rodič obětuje vlastní potřeby ve prospěch rodiny a pak se hroutí. Když budete odpočatí, budete lepší v práci i doma. A to je nejdůležitější investice, kterou můžete udělat.
Po odeznění záchvatu (až je dítě klidné, ne během něj) si s ním krátce promluvte o tom, co se stalo. Nepoužívejte výčitky typu „děláš mi ostudu" – mluvte o konkrétní situaci a o tom, co příště udělat jinak. Například: „Příště, až budeš chtít tu věc, řekneš mi to slovy a já ti řeknu ano, nebo ne." Tím učíte dítě řešit konflikty, ale pozor – pokud jste mu v obchodě něco odepřeli, držte se toho. Podlehnete-li tlaku, příště bude vědět, že záchvat funguje. Stejně důležité je, abyste sami sebe neodsuzovali rekonstrukce koupelny krok za krokem to, že jste se naštvali – vztek je normální reakce.
Méně známou, ale častou chybou je ignorování počasí vevnitř. V autě, obchodě nebo školce je přehršelé teplo, proto je dobré mít svrchní vrstvu snadno rozepínací. Ideální je bunda se zipem, kterou dítě zvládne samo otevřít. Řetízek nebo šála, kterou nejde rozepnout, končí obvykle na krku a vede k přehřátí. Další pastí je spoléhat na to, že „dítě řekne, když mu je zima". Děti do šesti let nedovedou teplotu těla dobře vyhodnotit. Místo dotazů kontrolujte kůži na zádech nebo krku – pokud je teplá a suchá, je vše v pořádku, pokud je vlhká, je převrstvené.
Jak tedy správně postupovat? Pravidlo zní: dvě vrstvy na běžnou vycházku, tři na mrazivé dny. Spodní merino, střední fleece, svrchní tenká nepromokavá bunda. Větru vzdorujte spíš šálou a čepicí, které jdou sundat, než tlustou bundou. Na pohyb venku volte spíš lehčí kombinaci, protože dítě se zahřeje běháním. Pokud máte pochybnosti, sáhněte po menším počtu vrstev – přehřátí vede k pocení a prochladnutí, což je horší než mírný chlad.
Základ vrstvení tvoří spodní vrstva, která saje pot. Nejlepší je materiál z merina nebo syntetických vláken. Bavlna se hodí jen do teplého počasí – jakmile se namočí potem, přestane hřát a začne studit. Druhá vrstva izoluje, tedy drží teplo u těla. Ideální je fleecová mikina nebo lehký svetr z vlny. Svrchní vrstva pak musí chránit před větrem, deštěm a vlhkostí. Nepromokavá bunda s membránou je lepší než zateplená, protože se dá kombinovat s izolační vrstvou podle počasí.
Na konci zhodnoťte, co vám přinesl čas, který jste věnovali rozhodování. Pokud jste zabrali správně, pocítíte úlevu a uspokojení. Pokud jste to přehnali s rychlostí nebo naopak s opatrností, poučte se a příště zvolte jiný přístup. Pamatujte, že každá situace je jiná, a to, co fungovalo jednou, nemusí fungovat podruhé. Důvěřujte svému úsudku a nenechte se ovlivnit tím, co dělají ostatní.
Typickou chybou je snažit se dítě umlčet za každou cenu, zejména když se na vás dívají ostatní. Čím víc tlačíte na „okamžité ztišení", tím víc dítě eskalovat. Místo toho buďte připraveni odejít z místa, dokončEní interiéru pokud to jde: vezměte dítě na klidnější místo – na chodbu, ven před obchod, na lavičku mimo hluk. Nemusíte nic vysvětlovat kolemjdoucím, stačí krátká věta typu „Potřebujeme chvilku." Důležité je, abyste to udělali bez křiku a bez násilného tahání za ruku, protože to jen zvýší odpor.
Vrstvení oblečení u dětí vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti jde o nejčastější zdroj teplotních chyb. Rodiče buď děti přehřejí, nebo naopak nechají prochladnout. Klíčem není počet vrstev, ale jejich správné složení. Tři tenké vrstvy udělají víc než jeden silný svetr, protože mezi nimi vzniká vzduch, který izoluje. Důležité je také to, co dítě dělá – při běhu po hřišti se tělo zahřívá samo, při čekání na zastávce naopak rychle ztrácí teplo.
Pokud záchvat probíhá v situaci, kdy nemůžete odejít (například v čekárně u lékaře), zaměřte se na rozptýlení. Počítejte nahlas předměty v místnosti, nabídněte pití nebo dejte dítěti něco malého na hraní – ale ať to není mobil ani sladkost. Sladkosti a obrazovky fungují jen krátkodobě a příště bude chtít stejnou odměnu za křik. Rozptýlení má smysl, teprve když emoce trochu opadne; byt v paneláku největším vzteku ho dítě stejně nevnímá.
Když dítě začne křičet uprostřed obchodu nebo na hřišti, nejtěžší je udržet klid. Nejdříve ale přichází na řadu to, co zvládnete sami: vlastní dech. Zhluboka se nadechněte nosem a vydechněte ústy, a to alespoň třikrát. Tělo vám tím dá signál, že nejste v ohrožení, a vy tak získáte pár vteřin na to, abyste zareagovali místo impulzivního jednání. Sklopte pohled na úroveň očí dítěte, ale nedívejte se mu výhružně do tváře. Mluvte tiše a pomalu – šeptání často zabere lépe než křik, protože nutí dítě ztišit se, aby vás slyšelo.
If you cherished this short article and you would like to acquire additional info regarding http://ardenneweb.eu kindly go to the web-page.
