Typickou chybou je přetěžování dne návštěvami a aktivitami. První měsíce nejsou na výlety ani na maraton návštěv příbuzných. Omezte kontakty na minimum a nebojte se říct: dnes nám to nevyhovuje. Vaše energie patří především dítěti a vám. If you have any questions concerning where by and how to use tento web, you can contact us at our own webpage. Pokud vám někdo nabídne pomoc, přijměte ji konkrétně: ať přinese jídlo, pohlídá dítě, zatímco se osprchujete, nebo vysaje byt. Konkrétní žádosti jsou snazší než obecné „kdyby něco, zavolej".
Papírové koláže jsou další jistotou, ale vyžadují trochu přípravy. Místo nůžek, které předškolák neumí dobře ovládat, natrhejte papír na kousky a nechte dítě je lepit. Trhání je pro rozvoj jemné motoriky lepší než stříhání. Naučte dítě, že lepidlo se nanáší v tenké vrstvě a že se neteče – když se to nepovede, stačí ho nechat oschnout a přebýt kousek ubrusem. Vyvarujte se tomu, abyste za dítě hotové dílo domalovávali. Místo toho se ho zeptejte, co obrázek představuje, a to, co řekne, mu pomozte někam napsat. Dítě si tak spojí vyprávění s tvorbou a pochopí, že jeho dílo má hodnotu.
Co se stane, když necháte dítě stavět podle předlohy Když dítě staví podle obrázku nebo podle předlohy z krabice, učí se číst plán. To je dovednost, kterou využije u stavebnic i později u návodů. Začněte s jednoduchou stavbou, kterou si nejdřív sami postavíte za pomoci dítěte. Pak ji schovejte a zkuste ji znovu postavit podle fotky nebo podle kresby. Upozorněte na to, že kostky se dají otáčet a že ne každý díl je na obrázku vidět ze všech stran. Častá chyba je, že dítě staví jen to, co vidí zepředu, a stavba se mu rozpadá, protože nemá zadní stěnu. Řekněte mu: „Podívej, co se stane, když chybí kostka vzadu."
Pro děti od jednoho do tří let vybírejte velké díly, které nejdou spolknout a mají měkké hrany. Ideální jsou kostky, které do sebe zapadají bez velkého tlaku, byt v paneláku nebo magnetické panely s velkými částmi. V tomto věku děti spíš staví věže a hned je boří, což je přirozená součást učení. Nečekejte, že postaví podle předlohy něco konkrétního. Důležité je, aby stavebnice podporovala uchopování a koordinaci ruky, ne aby nutila dítě k přesné práci. Typická chyba je koupit sadu s malými kostičkami, které se snadno ztratí nebo skončí v puse.
Pastelky, papír a nůžky patří k základům, ale skutečná zábava začíná tam, kde se tyto běžné potřeby použijí jinak, než by vás napadlo. Předškolní děti milují objevování, a právě proto jim techniky, při kterých se zašpiní a experimentují, dávají víc než obyčejné omalovánky. Zkuste s nimi malovat na led, tiskat bramborovými razítky nebo vytvářet obrázky z přírodnin. Výsledek není důležitý, podstatný je proces a to, jak se při něm dítě učí vnímat svět.
Největší chybou, které se rodiče a učitelky u předškoláků dopouštějí, je snaha o dokonalý výsledek. Dítě v tomto věku nepotřebuje obrázek, který visí v galerii, ale proces, při kterém si osahá materiál, zjistí, co barvy umí, a hlavně se u toho baví. Když místo toho tlačíte na to, aby sluníčko mělo správně osm paprsků, dítě rychle ztratí odvahu a přestane kreslit úplně. Základem je nechat ho experimentovat a nabídnout mu techniky, které nevyžadují jemnou motoriku, kterou ještě nemá vyvinutou.
Začněte jednoduchou hrou na třídění. Rozdejte dítěti směs kostek různých barev, velikostí a tvarů. Nechte ho je rozdělit do skupin podle společného znaku. Často samo přijde na barvu, jindy na velikost. Neopravujte ho hned, pokud zvolí jiný klíč, než jste čekali. Důležité je, aby umělo svou volbu zdůvodnit. Tím trénujete pozorování a slovní zásobu. Až to půjde samo, zkuste třídění podle dvou znaků najednou, třeba červené a malé kostky.
Kdy přejít na náročnější stavebnice a na co si dát pozor Od sedmi let výše přichází na řadu stavebnice s pohyblivými částmi, ozubenými koly nebo elektronickými prvky. Dítě už chápe příčinu a následek, takže ho baví experimentovat a hledat vlastní řešení. Zde je důležité sledovat, jestli má dostatek trpělivosti na čtení návodu nebo zda potřebuje pomoc dospělého. Pokud dítě rychle vzdává, začněte s menší sadou a postupně přidávejte náročnější modely. Pozor na sady, které vyžadují přesné dotažení šroubků nebo jemnou práci s malými součástkami – pokud dítě ještě nemá vyvinutou jemnou motoriku, bude to pro něj frustrující.
Hra s kostkami má i pravidla, která učí předškoláka zvládat emoce. Zkuste hru, kdy házíte kostkou a podle čísla stavíte věž. Kdo má vyšší číslo, přidá kostku. Kdo má menší, musí kostku ubrat. Dítě se učí počítat, porovnávat čísla a zároveň zvládnout, že ne vždy vyhraje. Nebojte se prohrát a pak komentovat, co jste udělali špatně. Dítě tak vidí, že chyba není katastrofa, ale součást učení.
