Praktický postup je jednoduchý: zjistěte tepelný odpor zamýšlené skladby, ověřte, že výrobce krytinu výslovně povoluje pro podlahové topení, a spočítejte, jaká teplota vody bude potřeba. Když vám vychází nad 45 °C, něco je špatně — buď je podlaha příliš izolující, nebo je rozteč trubek moc velká. Častou chybou je také pokládka na nerovný podklad, kde vznikají vzduchové kapsy. Ty teplo nevedou a vytvářejí horká místa.
Základ tvoří dvě hodnoty. Třída A, B, C nebo D se určuje zkouškou na šikmé ploše s olejem a popisuje skluznost v náročných podmínkách. Číslo R9 až R13 vychází z testu s vodou a mýdlem. Vyšší číslo nebo „horší" písmeno znamená větší odpor proti uklouznutí. Pro představu: R9 je hladká dlažba vhodná do suchých prostor, R10 zvládne občasnou vlhkost, R11 je minimum pro koupelny a kuchyně, R12 patří k bazénům a R13 k průmyslovým prostorům. Třída A je nejkluzčí, D nejbezpečnější.
Označení protiskluznosti dlažby vypadá jako jednoduché písmeno s číslem, ale právě v něm se dělá nejvíc chyb. Nejde o dekoraci ani o reklamní zkratku. Je to údaj, který vychází z měření a říká, jak si dlažba stojí, když je na ní voda, olej nebo mýdlo. Pokud se podle něj neřídíte, koupíte dlažbu, která je v suchém stavu perfektní, ale v koupelně nebo na schodech se stane nebezpečnou.
Voda je nepřítel, ne pomocn
